Jsi muzikant a zpěvák, který se nespokojuje jen s převzatou tvorbou z anglosaského světa, ale sám písničky skládáš a interpretuješ. Čím nebo kým se inspiruješ?

Zdrojem inspirace pro skládání je pro mě v podstatě všechno, co vidím kolem sebe. Od té doby, co jsem začal skládat, si asi trochu víc všímám, co se v mém okolí děje. Jak vypadá příroda, co dělají a jak se chovají lidé kolem, případně jak v mém životě působí Bůh. Každodenní život je pro mě nejlepším zdrojem inspirace.

Mám velmi rád přírodu, a když jsem viděl například krásné norské hory nebo rozbouřený oceán, jako by v mém nitru něco ožívalo – něco, co mi dávalo novou chuť a sílu tvořit. Podobné to je, když jsem svědkem nějakého nadpřirozeného působení Ducha svatého. Třeba když se někdo, kdo s Bohem nechce mít nic společného, setká s jeho láskou. Anebo když jsem viděl okamžité zázračné uzdravení. Pokaždé, když mám před očima, co Ježíš dělá, to, že je živý, motivuje mě to k tomu, abych tvořil. Bůh také pořád tvoří.

No a pak musím samozřejmě zmínit poslech hudby. Snažím se poslouchat hodně, abych měl trochu přehled a taky abych se přiučil od lepších a zkušenějších. Je jedno, jestli jde o pop, jazz, funky, hip hop nebo vážnou hudbu. Nejsem nijak zvlášť stylově vyhraněný. Poslouchám to, na co mám chuť a co mě zrovna baví.

David Bukáček - KS Praha, Pracuje v Teen Challenge

V církvi žiji od malička, pro Boha jsem se rozhodl, když mi bylo asi 13 let. Hudbě se věnuji od svých 7 let. Začal jsem klasickou kytarou v ZUŠ, ve 14 jsem začal hrát na westernovou, později na elektrickou kytaru a zpívat. Když mi bylo 15, tak jsem byl přizván do mládežnické kapely. O rok a půl později se misionář, který kapelu tehdy vedl, rozhodl, že se vrátí zpátky do USA, a já jsem kapelu převzal po něm. Od té doby kapelu vedu já. S kapelou jsme nahráli 2 CD chval s našimi autorskými písněmi.

Když mě napadne nějaká melodie nebo text, vytáhnu z kapsy mobil a nápad si nahraju. Přijde mi to jako nejjednodušší způsob, jak zabránit tomu, abych nepřišel o nějakou dobrou myšlenku. Takovou nahrávku jde pořídit v podstatě kdekoliv. Jednou za čas si pak k těmto nahrávkám sednu, protřídím je a snažím se dotvořit ty nejlepší z nich. To je většinou celkem dřina a chce to notnou dávku trpělivosti, ale výsledek pak stojí za to. A z některých těchto nahrávek pak vzniknou nové písně. Zrovna před pár dny jsem se vrátil z pětidenního pobytu mimo civilizaci, kde jsem od rána do večera jen psal. A musím říct, že to stálo za to!

To je tedy první způsob, jakým tvořím. Další je, že si například řeknu, že už jsem dlouho nic nenapsal a chtělo by to změnit. Takže si vezmu kytaru a něco si zkouším hrát, případně zapisovat (do svého sešitu na nové písničky), a když to dobře dopadne, tak vznikne píseň nebo alespoň její část. Když mě nic nenapadne, tak zase kytaru odložím a dělám jiné věci. Někdy trvá velmi dlouho, než se k něčemu dopracuji, a někdy je to zase hned, jak kdy.

Dalším výborným způsobem, jak tvořit, je, že si od vás někdo píseň objedná. Tento způsob je možná můj úplně nejoblíbenější. Vznikla tak vlastně i moje první píseň. Měli jsme s kapelou hrát na jedné akci pro děti a věděli jsme, že by se organizátorům hodila nějaká rychlá, veselá tematická písnička, co by se hrála v průběhu celé akce. Nikdo nás o ni nežádal, ale já jsem doma zkusil dát něco dohromady a povedlo se to. Od té doby se mi občas někdo ozve, jestli bych nechtěl složit píseň pro nějakou příležitost. Zadají téma a já se pak pokusím píseň napsat. Vždycky je to trochu dobrodružství a nejistota, jestli se to podaří, ale s Boží pomocí to zatím vždy vyšlo.

Posledním způsobem, který mě napadá, je tvoření ve skupině. Pár přátel se dohodne na konkrétní den, třeba na společně strávené odpoledne, a pak tvoří, dokud něco nedají dohromady. I to je zábava a vznikají tak krásné a často mnohem bohatší písně, než by byl člověk schopen dát dohromady sám.