Jaké údaje chceme, aby o nás druzí věděli?

Sčítání lidu budí otazníky a pochybnosti od dob biblických až dodnes. Pro Izrael mělo velmi bolestivé následky sčítání svolané králem Davidem, které rozhněvalo Hospodina. (2S 24) I pozdější sčítání zaznamenané v Písmu, svolané císařem Augustem, znamenalo nepohodlí a cestovní útrapy nejen pro Josefa a Marii z Nazareta (L 2,1–5) – i když si je Bůh použil k tomu, aby se Syn člověka narodil v ústraní.

Ke sčítání obyvatel vedla panovníky snaha o přehled, řád a někdy také zvědavost. Krále Davida evidentně v té době zajímala strategická síla Izraele, neboť sčítal bojeschopné muže. Ze stejných důvodů podnikali sčítání lidu i panovníci z habsburské dynastie od poloviny 18. století. Každé takové sčítání provázel strach obyvatel, jestli zároveň nebudou také odvádět mladé muže do armády. Někteří sedláci se snažili ukrývat své syny před vojenskými komisaři, ačkoli ti si je zpravidla úspěšně našli v místních matrikách. Přitom vládnoucí moc neměla v úmyslu muže odvádět okamžitě, jen se snažila o to, aby každý člověk byl dohledatelný a aby v mocnářství panoval hlavně pořádek.

V pozdějších sčítáních proto přibylo číslování domů, povinnost uvádět příjmení a také snaha o přidělení „trvalého pobytu“ i tulákům a kočovníkům – proti tomu se však bránily obce, které nechtěly, aby k nim byly takové osoby připisovány. K domovním číslům měli někteří obyvatelé zpočátku také nedůvěru, avšak z pozdější doby jsou naopak známé příběhy, kdy se dvě rodiny či dvě generace žijící v jednom (dvoj)domku snažily o to, aby každá dostala své domovní číslo. Místo snahy vyhnout se úřednímu sledování se tu projevila snaha o zviditelnění před sousedy.

Něco podobného můžeme vidět a zažívat i dnes ve světě internetu. Mnozí lidé se snaží zviditelnit své profily na sociálních sítích, ale ani ti, kteří to nedělají, tak úplně neviditelní nejsou. Kdo si na internetu čte zprávy, nakupuje zboží nebo například hledá dopravní spojení, sděluje tím provozovatelům dotyčných stránek něco o sobě. Provozovatel také provádí určité „sčítání lidu“ – sice se nedozví jméno ani věk uživatele, ale podle činností, které vycházejí z konkrétního počítače nebo telefonu, mu program sestaví jakýsi jeho profil. Z něj pak dále předvídá, čím by se dotyčnému uživateli „trefil do noty“ a třeba mu přednostně naservíroval reklamu na určité zboží nebo články ke čtení. Může to být užitečné, ale je tu riziko, že „zverbuje“ uživatele k něčemu, co by sice předvídatelně mohl chtít, ale přitom mu znesnadní cestu k tomu, co by chtěl doopravdy.

Přes veškerou snahu ale ani sčítání lidu, ani počítačové „předvídací“ programy neznají člověka, jaký skutečně je. Jen si ho zařadí do škatulky, která je někdy těsná a nesvobodná nebo jinak nepasuje. Naproti tomu náš Stvořitel nás zná všechny jménem a osobně – a ví, co potřebujeme, i když sami tápeme a pochybujeme.