Svědectví o proměně opavského sboru; Obava z důrazů na aktivismus; 15. valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR

NAŠE SBORY

Svědectví o proměně opavského sboru

Když někdo píše svědectví, tak zpravidla o sobě, o proměně, která nastala v jeho vlastním životě. Já chci napsat svědectví o proměně, která nastala v životě opavského sboru. Nová kancelář pro vikáře v Bruntále, kde zrovna sedím, mi poskytuje dostatek inspirace k psaní těchto řádků. Opavský sbor má v současné době tři stanice, první je historická, ještě z dob velkého ostravského sboru, a sice Štítina. Na vesnici, vzdálené od Opavy asi 11 kilometrů, se velmi dobře ujala práce s dorostem. Polovina dětí docházejících na štítinskou Lavinu (dorost) nemá nic společného s církví a jsou tak říkajíc ze světa.

V roce 2016 sbor založil další stanici v Opavě-Kateřinkách se záměrem vzniku nového sboru. K tomuto účelu vyslal mateřský sbor s požehnáním 15 členů sboru. V druhé části města se dobře daří Awaně a Lighthousu (mládeži). K nedělním bohoslužbám se stanice setkává každou druhou neděli. Stanici v Kateřinkách vede vikář Tomáš Kolman, který se do Opavy přestěhoval z BJB ve Vikýřovicích. A pak v roce 2017 sbor založil ještě třetí stanici v Bruntále se stejným záměrem, aby z ní časem vznikl sbor. Na stanici se schází tři rodiny s velkou podporou členů z Opavy, kteří sem pravidelně dojíždějí. Zde se velmi dobře daří kontaktní službě na místním gymnáziu. Velmi dobrou odezvu měl také Legoprojekt a misijní den, který jsme na podzim pořádali. Na bruntálské stanici začal působit vikář Lukáš Nyzio.

Na všech místech zkoušíme nové věci, a zkoumáme, které misijní nástroje fungují v konkrétním místním kontextu. Především však mám radost z toho, že se členové sboru vzchopili, začali brát víru vážně, mnoho z nich vykročilo nejen duchovně, ale i fyzicky. Přestěhovali se blíž k lidem, které chtějí oslovit evangeliem. Zkrátka, žijí misijní životní styl, oslovují lidi tam, kde se právě nacházejí, hledají přirozené kontakty, mají otevřené domácnosti a jsou připravení ke službě. Misijní otevřenost sboru se projevuje také ve stále se zvyšující finanční obětavosti i rostoucím počtu křtů – nyní křtíme i na všech stanicích. Za posledních šest let jsme z Boží milosti začlenili do sboru 67 nových členů, a sbor se tak početně téměř zdvojnásobil. Svědectví proměny sboru se skládá ze svědectví proměny jednotlivců a rodin. Asi nikoho nepřekvapí, že už teď přemýšlíme, kam dál. Zkoumáme, jaké další dveře nám Pán otevírá. A také nově založené stanice jsou vybízeny k tomu, aby přemýšlely stejným způsobem.

Přitom si mnozí ještě pamatují skomírající sbor, na pokraji životnosti, s pochybnou pověstí v celé Církvi bratrské a opavské ekumeně, navíc s mizerným rozpočtem. Co se stalo? Kde bychom měli hledat příčiny tak dramatické změny? A navíc v tak krátkém čase?

Když se ohlédnu zpět, musím říct, že když jsem se v roce 2013 přistěhoval do Opavy a začal zde službu, sbor byl na změny připraven. Prošel si celou dekádou katarze, která mu náramně prospěla. Doba strádání byla protnuta pokáním jednotlivců a prosbami o Boží slitování. Zároveň prosili o řešení stávající situace. Pán Bůh tyto prosby vyslyšel. Myslím si, že základem změn je připravená půda, a ta opavská byla připravena dostatečně.

Věděl jsem, že prvním úkolem, kterého se mám zhostit v novém sboru je péče o staršovstvo. Navzdory radám moudřejších, že by bylo vhodné navštívit v krátké době celý sbor, abych se seznámil se všemi jeho členy, jsem sám sebe vnímal především jako pastýře staršovstva, posléze až celého sboru. První rok jsem se proto intenzivně věnoval čtyřem mužům, se kterými jsem se setkával v různém složení na různých místech. Budovali jsme spolu vztah, jezdili spolu na výlety, chodili plavat, účastnili se konferencí jako tým. Vedl jsem celé staršovstvo k jednotě.

Uvědomil jsem si, že jednota ve vedení je klíčem k pozdějším změnám. Pokud Pán Ježíš zápasil o jednotu svého lidu (J 17), i já musím zápasit. Vzpomínám si, když jsem poprvé měl v opavském sboru kázat, místopředseda staršovstva mi s pocitem úlevy předal na lístku program bohoslužby a prohlásil: „Tak si to, Matúši, veď.“ Tak jsem to vedl asi rok a pak jsem jim to předal zpátky. A naložil na ně ještě víc odpovědnosti, než měli v dobách, kdy v Opavě nebyl kazatel, s tím rozdílem, že teď jim to vůbec nepřišlo náročné, naopak. Nacházeli jsme v těžké práci pro Boží království radost. Pokud chceme hovořit o proměně sboru, musíme nejdříve hovořit o proměně jeho vedení.

Jak jsme dospěli k myšlence zakládání nových sborů? Předně, staršovstvo se delší dobu věnovalo vizi sboru. Šlo nám o Boží pohled na náš sbor a o Boží plán pro nás. A z ní vyplynulo právě ono cílené zakládání nových stanic. Konkrétní kroky už nebyly tak složité. V Opavě se kdysi pokoušeli založit druhý sbor – v jiné části města odkoupili pozemek a postavili kancelářskou budovu s tělocvičnou. Vznikl Elim, stejně jako na mnoha místech. Zbývalo jen zvednout prapor a odkázat se na minulost. Nepřišli jsme s něčím novým, přišli jsme s realizací původní myšlenky. Navštěvoval jsem rodiny a jednotlivce a povzbuzoval je k tomu, aby investovali svůj čas do nové misijní práce. Zároveň jsme lidem dali svobodu rozhodnout se zůstat v mateřském sboru. Tak vznikla stanice v Kateřinkách.

Jsme za sebe navzájem velmi vděční – stanice za podporu mateřského sboru a mateřský sbor za sdílení lidských zdrojů a obdarování ke službě. Všichni společně pak pracujeme na poli Božího království, byť každý na jiném místě.

Matúš Kušnír

Z DOPISŮ

Obava z důrazů na aktivismus

V lednovém čísle Brány jsem si se zájmem přečetl článek Davida Nováka s názvem Zakládání nových sborů. Asi málokdo z čtenářů Brány bude zpochybňovat důležitost otevřenosti církve navenek či užitečnosti rozšíření působnosti církve na nová místa. Neznám konkrétní podmínky práce sboru na Praze 13, kterého se David Novák ve svém článku dotýká, z jednoho uvedeného konstatování mě však trochu mrazí. A sice když velkou většinu členů sboru popisuje jako ty, kteří finančně přispívají, jsou v nějaké službě, součástí nějaké skupiny, o těch dalších však mluví takto: „Zároveň jsou i členové, kteří se z různých důvodů jen vezou.“

Daný sbor opravdu neznám, z vlastní zkušenosti ale vím, jak jsou podobná hodnocení ošemetná. Víme snad, že ten, kdo do sboru nepřispívá či málo přispívá, někde jinde finančně nepodporuje jiný „bohulibý“ účel? Jsme si snad jisti, že ona sestra ze zadní lavice (ta tichá, do sborového života moc nezapojená) nemyslí na svůj sbor denně na modlitbách? Chceme snad posuzovat bratra, který je plně vytížen svým zaměstnáním, že přichází do církve už „pouze“ načerpat? A není takové načerpání náhodou také úloha církve? Má Bůh skutečně pro každého křesťana připraven zcela konkrétní úkol, službu v rámci daného společenství? A co křesťan s velmi užitečnou rolí ve společnosti, který se však ve sborovém životě projevuje jako „pasivní“ (z našeho úhlu pohledu)?

Nevím, odpovědi hledám. Určitých důrazů na aktivismus se však obávám. Abychom se pak nezačali dělit na ty, kteří „jedou“, a ty, kteří se „jen vezou“.

Daniel Macek ml., CB Česká Skalice

EKUMENA

15. valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR

V úterý 20. listopadu 2018 se v prostorách Sboru Církve bratrské v Praze 3 konalo 15. valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR. Valné shromáždění schválilo hospodaření v roce 2018 a rozpočet ERC na rok 2019, zvolilo revizory účetnictví na příští tři roky a přijalo následující rezoluce:

1) Vzhledem k blížícímu se výročí poprav 27 představitelů stavovského odboje na Staroměstském náměstí a v návaznosti na bohoslužbu smíření k 600. výročí smrti Mistra Jana Husa navrhuje Valné shromáždění ERC, aby na místě bývalého mariánského sloupu na Staroměstském náměstí vznikl symbolický památník smíření.

2) Valné shromáždění ERC vyslovuje záměr pořádat v roce 2020 ve spolupráci s ČBK ekumenické shromáždění pokání k výročí bitvy na Bílé hoře a pověřuje předsednictvo jednat tímto směrem.

3) Valné shromáždění ERC se na svém zasedání 20. 11. 2018 zabývalo situací v oblasti duchovní péče ve zdravotnických zařízeních. Valnému shromáždění ERC záleží na dobré spolupráci mezi ERC a ČBK v oblasti nemocniční duchovenské služby, kterou chce nadále rozvíjet ve vzájemném dialogu i při přípravě nových smluv mezi ERC, ČBK a jednotlivými nemocnicemi.

4) Valné shromáždění ERC, vědomo si jeho společenského významu, podporuje pojetí manželství jako svazku muže a ženy.

Petr Jan Vinš ERC