Zdravotní sestra, která ošetřovala Jana Palacha

Ve čtvrtek 16. ledna 1969 měla službu na příjmu Kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice v Legerově ulici ambulanční sestra Božena Houslíková, členka sboru Církve bratrské v Soukenické ulici. Součástí kliniky bylo i oddělení pro léčbu popálenin, kde léta pracovala. Ve 14.45 přivezla sanita těžce popáleného muže, který byl v šoku. Dosud nebyl lékařsky ošetřen ani mu nebyly podány utišující léky.

Sestra o pár dní později vypověděla: „Pacient byl převezen do ambulance, a protože jsem viděla, že je značně popálen v obličeji a pod přikrytím vyčnívala mu část obnaženého těla i část nohou, na kterých jsem rovněž viděla těžké popáleniny, odloupla jsem mu kožich a ptala jsem se pacienta: ‚Kde se ti to, hochu, stalo?‘. Chtěla jsem se dozvědět v první chvíli, zda se nejedná o nějaký průmyslový výbuch nebo jestli se někde něco nestalo, zda nemám uvést v pohotovost lékařský personál. Pacient mi odpověděl, že se mu to stalo u Muzea. Více jsem se jej neptala, a protože mám za povinnost při těchto těžkých úrazech odběr krve, přivolání lékaře, tak toto jsem okamžitě udělala i s tím, že jsem přivolala lékaře. Odběr krve jsem neprováděla, neb v dechu pacienta nebyl cítit zápach po alkoholu ani jiných těkavých látkách.“ (Z výpovědi svědkyně Boženy Houslíkové, Praha 27. 1. 1969)

Kdo byla sestra Božena Houslíková? Sedmačtyřicetiletá zdravotnice z Hlavečníku u Kladrub nad Labem, kde po dlouhá desetiletí existovala živá stanice naší církve. Narodila se 17. října 1922 a od mládí trpěla mnoha nemocemi, měla dvakrát ochrnutou tvář a chronický zánět obalu míšního. Měla vypěstovaný pečovatelský charakter, což zřejmě souviselo i s její nemocí, věděla, co je to bolest. Navštěvovala Jednotu českobratrskou, a když uvěřila v Krista, rozhodla se sloužit a pomáhat lidem. Vystudovala dvouletou ošetřovatelskou školu a přestěhovala se do Prahy, kde bydlela v domě Diakonie Jednoty českobratrské. Navštěvovala sbor v Soukenické ulici, kde se sestrou Slávinkou Šimicovou tvořily nerozlučný pár, v létě hospodařily v domku v Hlavečníku a v zimě bydlely v ubytovně Diakonie v Praze.

Dlouhá léta pracovala na popáleninovém oddělení. Přestože bývala dost často nemocná a nemohla vždy vykonávat standardní službu, využívali jejího obdarování těšit druhé k tomu, že sedávala u lůžek pacientů a svou empatií a laskavým přístupem jim pomáhala neztrácet naději ani odvahu. Chodila za popálenými pacienty a povzbuzovala je – ať to byli dospělí či děti nebo i rodiče poraněných dětí. Byla mimořádně charismatickou a moudrou osobností, ze které vzdor těžkému životnímu kříži vyzařovalo zvláštní světlo. Tři dny tak byla na blízku i Janu Palachovi, jehož smrt nešlo odvrátit, což potvrdila i pitevní zpráva. Jeho stav nesla velice těžce, byla to pro ni nesmírně bolestná zkušenost, litovala tak mladého zmařeného života. V průběhu normalizace občas zavzpomínala a líčila mládeži Církve bratrské dramatické dny okolo Palachovy smrti. Nemlčela ani o agresivitě příslušníků StB, kteří sestrám ukradli deník, do nějž zaznamenávaly Palachovy výroky. Strhli i československou vlajku, do níž zabalily rakev bezprostředně po jeho úmrtí. Estébákům pak během následných výslechů důrazně říkala, že se jich nebojí a ruce se jí třesou jen kvůli její nemoci.

Božena Houslíková sloužila ve zdravotnictví až do doby, než se jí zhoršily projevy Parkinsonovy choroby, zemřela 14. června 1983 v 61 letech.

Bronislav Matulík (podle výpovědi Boženy Houslíkové a vzpomínek Marty Kubové a Rostislava Matulíka) Foto:Pexels.com