Není ryba jako rak, není včela jako červ

Příchod Božího Syna na tento svět zvěstovaly neobyčejné události, o kterých se zmiňují proroci i evangelium. Jednou z nich bylo i to, že bude počat z čisté panny. Pro nás lidi je to podivuhodný úkaz, u samého Boha je ovšem možné všechno. V rámci Jeho stvoření se každý všední den dějí nejroztodivnější způsoby plození a množení potomstva. Takzvaní vyšší živočichové, z nichž vychází i lidský rod, potřebují k plození potomstva samce a samici. Někdy se stane, že se počet potomstva navýší i bez přímého přičinění rodičů – rozdělením zárodku vzniknou jednovaječní sourozenci – ovšem aby se zrodil onen prvotní zárodek, k tomu jsou zapotřebí oba rodiče.

Zato u takzvaně nižších živočichů, kteří se často vzdalují naší obvyklé představě „zvířete“, častokrát samčí a samičí rozmnožovací role splývají. Například hlemýždi zahradní jsou tvorové oboupohlavní a potomstvo tedy může zplodit (naklást vajíčka) opravdu kdokoli s kýmkoli. Ještě zajímavější pohlavní (ne)vyváženost mají drobní červi zvaní háďátka obecná (Caenorhabditis elegans): většina červů je oboupohlavních a oplodnit se zvládnou sami (či samy?), bez druhé(ho) do páru. Jenže tím pádem jsou všichni potomci více méně jako jednovaječní sourozenci, žádná velká rozmanitost mezi nimi není. Zřejmě proto se občas narodí samostatný sameček, který se spáří s partnerkou z řad oboupohlavních, a vnese tak do jednotvárných rodových linií nový prvek.

Zplodit potomstvo bez protějšku ovšem běžně zvládají i samičky některých druhů, u nichž jsou pohlaví oddělená. U včel se takto z neoplozených vajíček líhnou trochu paradoxně samci – trubci. U dalších druhů, které jsou této zvláštnosti schopny, se však rodí dcery, které jsou co do dědičné informace „celé po mamince“. Odborně se tento jev nazývá partenogeneze nebo starším českým pojmem pannobřezost.

Velký zájem přírodovědců a velké zděšení akvaristů způsobily zhruba před dvaceti lety samičky raka mramorovaného, které začaly být náhle pannobřezí. Pokud je lidé cíleně nehubí, byly by schopné rychle zaplavit akvária, rybníky i potoky. Za tuto invazi je odpovědný zřejmě nějaký neopatrný chovatel, který račí samičku či jikry nechtěně vystavil teplotnímu šoku. Ten způsobil genetickou vadu, která další generaci „obdařila“ schopností pannobřezosti.

Není to jediný případ, kdy lidská činnost překvapivým způsobem narušila rozmnožování živočichů: chemické znečištění nebo i jen vypouštění teplé odpadní vody může zamíchat s počty rybích samiček a samečků v dotčených vodních tocích. Ba dokonce i lidé, kteří pracují s radioaktivními materiály, si povšimli, že se jim častěji rodí dcery než synové. Kolikrát ještě nevědomky nebo z vědomé nedbalosti takto vyvádíme stvoření z rovnováhy? Přes veškerou snahu to ve svých rukou neudržíme. Nezbývá než doufat v naději Syna Božího, který jednou přijde a všechno stvoří znovu, dokonale a bez našich chyb.

Foto: Pexels.com