Stačila bolest, pár nocí bez spánku, nejistota – a najednou jsem sám sebe nepoznával.

Soud 19,27.29; 20,48

Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu. … Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území. Izraelští muži se vrátili k Benjamínovcům a pobili je ostřím meče … a také všechna města, do nichž přišli, vypálili.

Matoucí může být zvláště to, že vlastního zneužívání si nemusíme být vědomi, protože ho i před sebou samými dokážeme krýt zbožnými úvahami, řečmi nebo verši z Písma.

Co uděláme my se svou touhou vyjít někam ven, …něco udělat, …s někým něco podniknout?

V čem je obohacující předkládat lidem pravdy Božího slova takovými prostředky, jako je humor, karikatura nebo komiks? Co řekne vtip lépe než pouhá litera?

Chvála smrti

Žalm 22,2–3.12–20

Vede k lepším výkonům i k vyčerpání

Psycholog PhDr. Jindřich Kabát

Skrze pobyt ve věznici ho Bůh zastavil před vykonáním hrůzného činu.

Utrpení člověka od hříchu neočišťuje, to dokáže jen Kristova oběť na kříži, ale pročišťuje. Bolest prohlubuje lidskou duši, přestože existuje riziko, že příliš bolesti ji může zmrzačit. Proto požehnání v utrpení není samozřejmost, ale dar.

Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. (Sk 17,24–25)

Sníme toho více, než zeměkoule poskytuje

„Hned proti němu běžel z hrobních slují člověk posedlý nečistým duchem. Bydlel v hrobových jeskyních a už ani řetězy ho nikdo nemohl svázat. Když zdálky spatřil Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně vykřikl: ‚Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrap mě!‘ Ježíš mu totiž řekl: ‚Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!‘ Také se ho zeptal: ‚Jak se jmenuješ?‘ Odpověděl: ‚Moje jméno je Pluk, protože je nás mnoho.‘“(Mk 5,1–20)

Na počátku měsíce dubna chce centrum A Rocha Krupárna v Dobrém u Dobrušky otevřít své depozitáře a vystavit na jeden měsíc pro veřejnost většinu svých přírodovědných sbírek.

Rozhovor s Petrem Grulichem

(Ef 4,1-16; J 17,11b)

Co je jedovaté a co je zakázané pro naši duši?

Večeře Páně je mimořádnou událostí, ať ji slavíme jakkoli často a jakýmkoli způsobem. Tato mimořádnost ovšem není dána formou, ale jejím významem a přínosem. Chceme-li zažít pravou hloubku této slavnosti, nezbývá než neustále promýšlet, co Ježíš myslí, když o chlebu říká, že je to jeho tělo, a o vínu, že je to jeho krev.