Jan, 17 Asi se nebojím modlit nic, věřím Bohu, že chce pro mě to nejlepší.

Maruška, 25 Bojím se modlit za to, co mám dělat pro druhé lidi, protože už toho dělám hodně, ale vidím, že někteří by potřebovali další pomoc a víc.

Benjamín, 79 let Bál bych se modlit modlitbu, která by měla za následek nemohoucnost a dlouhé umírání. Byl bych raději, kdyby si mě Pán Bůh k sobě rovnou vzal. Nebojím se smrti.

Katka, 42 Otče náš, s respektem říkám „buď vůle tvá“ a přemýšlím, jestli jsem na to připravená.

Pavel, 33 Přestože vím, že u Boha není nic nemožné, tak se někdy zdráhám, bojím, modlit za věci, které mi přijdou příliš troufalé ve smyslu, zda toho prostě nechci příliš.

Antonín, 23 Modlitbu, kterou Bohu vkládám celý svůj život do jeho rukou a ať si s ním pracuje, jakkoliv chce s jakýmikoliv změnami.

Daniel, 51 let

Na jednu stranu chci, aby si nás Pán Bůh použil naplno a jak sám chce, na druhou stranu se bojím o svoji ženu, tak mám respekt tuhle modlitbu vyslovit. Asi je v tom trochu i nedostatek víry – úplně se spolehnout na to, že ať už by to Bůh vymyslel jakkoli, třeba hodně napínavě, tak výsledkem bude, že o nic nepřijdeme, že nám nic nevezme. Protože vím, že to tak dělá – a ještě je to nakonec ostatním lidem k záchraně a k oslavě jeho jména.

Jakub, 44 Asi není téma, které bych se bál Pánu předložit. Ale určitý respekt mám z modlitby Páně „... buď vůle Tvá“.

Jana, 43 let Zdráhám se modlit za svoje vlastní uzdravení. Možná je to moje malověrnost – předkládám Bohu argumenty, proč to nejde. Třeba že jsem se takto narodila. Ale vím, že pro Boha to není problém, že ten problém mám já. V Bibli je o víře velikosti hořčičného zrna – a já kolikrát nemám ani tu. Raději se modlím za druhé a za jejich uzdravení. Asi je v tom i jakási falešná pokora – bojím se, abych nebyla pyšná. Když jdu k lékaři, tak žehnám lékařům a sestřičkám, modlím se za pacienty, ale za sebe ne – připadá mi to jako opovážlivost. Třeba v tom hraje roli i výchova – že si každý nese svůj kříž a musí se s tím sám vyrovnat.

Jana, 28 Za budoucnost dětí. Když totiž v modlitbě prosím, aby si moje děti Pán Bůh použil, aby ho následovaly, obnáší to i počítat s tím, že to „použití“ nebude pro mě jako pro matku snesitelné. Mohou se daleko odstěhovat, mohou podstupovat velké životní trable… Tak je to takový boj opravdu upřímně říkat v modlitbě tyto žádosti. :)

Štěpán, 57 let

Občas mám obavy, abych v modlitbě neprosazoval svůj pohled a svoji vůli, abych neomezoval Boží moc a Boží velikost v tom, co se má stát. Abych Boha nelimitoval na úkor mých vlastních představ o tom, jak by věci měly vypadat.

Jaroslav, 57 Nevím, jestli se bojím modlit za něco konkrétního, ale občas se bojím, že moje modlitby nebudou vyslyšeny.

Petr, 46 Když o něco prosím, tak se bojím, aby to bylo spravedlivé i vůči lidem kolem mě. Nebo aby to nebylo proti přírodě nebo proti Boží vůli.

Tereza, 29 Bojím se modlit za něco, co by mohlo vést k velkým změnám v mém životě. To je vždy výzva. Vím, že Bůh nám nakládá, kolik uneseme, ale i tak mám někdy obavy, abych byla dobře připravená na to, o co žádám nebo co odevzdávám…

Věra, 58 let „Staň se Tvoje vůle“ – to se občas bojím vyslovit. Hlavně když se to týká nevěřících dětí – protože je to může bolet a pak to bolí i mne. Bůh si používá různé prostředky, aby přivedl lidi k sobě. Modlitby za děti jsou pro mě citlivé. Ale v Lukášově evangeliu říká archanděl Gabriel Zacharjášovi, že Bůh vyslyšel jeho modlitbu – ale Zacharjáš už dávno nevěřil, že se ještě může naplnit to, za co se s manželkou tak dlouho modlili – všechno už bylo za limitem. Někdy vede k Boží odpovědi velmi dlouhá cesta, protože Bůh má svůj čas. Tak si uvědomuji, že i tyhle modlitby mají význam.