In memorian

Z přední lavice v modlitebně Církve bratrské v Novém Městě nad Metují povstává muž, aby oslovil shromážděné. Mluví zvučným hlasem, plynně a spatra. Je těžko uvěřit, že je to poděkování za blahopřání k jeho devadesátinám…

Necelé tři roky na to, 1. 6. 2018, jsme se v modlitebně Církve bratrské v Náchodě loučili s tímto mužem, bratrem kazatelem PhDr. Miloslavem Košťálem. Ukončil pokojně svůj dlouhý a plodný život v novoměstském domově Oáza, kde strávili spolu s manželkou necelý rok. Setkávali se tam s mimořádnou ohleduplností, laskavostí i odbornou péčí, k níž se připojil v posledních dnech také domácí hospic z Červeného Kostelce. K tomu byl M. Košťál obklopen láskou a péčí manželky Hany, syna Tomáše a jeho dětí Jakuba a Dominiky. Miloslav se narodil v Dobrušce 23. srpna 1925 Marii a Josefu Košťálovým. V rodném městě prožil dětství a absolvoval základní a střední vzdělání.

Nadaný pro hudbu, během studia hrával na violu v chrámovém orchestru u svatého Václava. V Dobrušce se seznámil se svou budoucí manželkou Hanou Dřízkovou. Ta byla aktivní členkou mládeže sboru Československé církve husitské a Slávek se zapojil do práce v tomto společenství. Opět uplatnil své hudební nadání – založil tam a dirigoval orchestr mladých muzikantů. Jsou to počátky jeho duchovní i hudební činnosti v křesťanských církvích. Jeho odborná práce byla určena studiem historie a archivářství na filosofické fakultě University Karlovy, které ukončil v roce 1949. Uzavřel manželství s Hanou a pracoval pak 21 let v Děčíně, kde pomáhal od základu vybudovat městský a státní archiv. Pobyt v Děčíně byl rozhodující pro další život manželů Košťálových. Jednoho večera vyslechli prosté, ale hluboké slovo starého muže, kazatele církve baptistů. Slávek, jak ho nazývá jeho manželka, po tom večeru řekl: „To je, co potřebuji a hledám“.

Hledání neskončilo, ale nabylo jasnějších obrysů ve sboru Církve bratrské – Děčín, jenž byl kazatelskou stanicí sboru v Ústí nad Labem, kde tehdy působil kazatel Karel Toušek. Období v Děčíně dále obohatilo Košťálovy tím, že jim byl svěřen syn Tomáš.

Do práce v archivu přešla po studijní přípravě i paní Hana. Pracovníkem děčínského archivu byl také bratr Miloslav Jech a jako údržbář zde pracoval bratr Josef Tesárek, jako uklízečka jeho paní – pozoruhodné je, že to byli všichni věřící křesťané, aktivní členové téže církve. Napínavé na tom je, že archivy byly pod správou komunistického ministerstva vnitra. Tento triumvirát posílený manželkami prodělal významný duchovní vývoj. To se posléze projevilo tím, že M. Jech i M. Košťál se stali kazateli Církve bratrské a manželky je v této službě provázely.

Dr. Miloslav Košťál převzal v roce 2007 z rukou tehdejšího ministra vnitra ČR Ivana Langra vyznamenání Za celoživotní zásluhy o české archivnictví.

Prvním místem služby Košťálových v letech 1970–1976 byl sbor v Náchodě, kde na ně mnozí dodnes rádi a vděčně vzpomínají. Myslím, že hlavním obdarováním obou manželů bylo navazování osobních vztahů a láskyplné vedení i posilování lidí ve víře v Ježíše Krista. Také zde uplatnil M. Košťál své hudební nadání. Spolu s Benjaminem Andršem založili a dirigovali Východočeský mužský pěvecký sbor. Zpěváci pocházeli z několika sousedních farností a sbor podnikal zájezdy se slovem i zpěvem po celé republice.

Další sbor CB, který požádal M. Košťála o službu kazatele, byl v Praze 1, Soukenická 15. Také tam zanechali oba Košťálovi trvalou stopu povzbuzení a lásky. Sestra Hana tam navíc pracovala v kanceláři Rady CB, bratr M. Košťál byl zvolen členem tohoto grémia. Košťálovi mohli v pražském sboru ubytovat také své staré rodiče a pečovat o ně. Působili tam 13 let. Do důchodu odešli opět do svého rodného kraje, tentokrát do Nového Města nad Metují. Zde emeritní kazatel Košťál spolu s dalšími inicioval vznik samostatného sboru Církve bratrské z původní kazatelské stanice sboru náchodského a přestavbu modlitebny ze starých jatek v ulici Na Sirkárně.

Byl také několik let administrátorem, tj. správcem novoměstského sboru při službě vikáře. Kromě pravidelných náročných povinností v archivu a později v církvi připravil Dr. Košťál řadu referátů a přednášek. Sedmdesátku odborných článků publikoval jako archivář a zhruba stejný počet s křesťanskou tématikou jako duchovní. K tomu absolvoval nespočet návštěv křesťanských sborů a konferencí. M. Košťál je také autorem části jubilejní knihy CB „Sto let ve službě evangelia“ (1981). Dále přispěl do knihy „Křesťanství v Podorlicku“ (2000). Celá řada lidí, křesťanů i nevěřících, členů i nečlenů Církve bratrské, vděčně vzpomíná na službu nerozlučné dvojice Miloslava a Hany Košťálových. Pán Bůh jim popřál 69 let společného života a řadu let požehnané práce i hlubokého křesťanského vlivu.

Poděkování

Ne formálně, ale opravdu ze srdce chci po děkovat Vám všem, kteří jste nejen přišli, ale i ze vzdálených míst přijeli do náchodského sboru rozloučit se 1. června 2018 s mým manželem. Řada vzácných dopisů. Vaše přítomnost, každý Váš stisk ruky byl pro mne ve chvíli pro mě nejsmutnější pro jevem lásky k nám oběma. Zůstávám Vám za to trvale vděčná! Pánu Bohu děkuji především, protože to je On, který nás dlouhá léta trvale spojuje k tomu, abychom v určitých životních situacích byli navzájem pospolu.

Vaše Hana Košťálová