Jak to udělat, aby křesťanské dívky a chlapci, kteří vroucně milují Krista, ale zároveň celou duší i tělem milují svého milého či milou, zvládli v sobě vitální sílu, kterou do nich vložil Bůh?

Otec mi vyprávěl příběh z venkovské svatby v Sýrii, kam byl pozván. Uprostřed ve velikém stanu seděla zcela zakrytá mladičká nevěsta, kolem ní stály její družičky, probíhal obřad a po něm si mladý ženich odvedl svou novomanželku do vedlejší místnosti. Svatební veselí pokračovalo dál, načež vrchol nastal v okamžiku, kdy se náhle rozhrnul závěs, objevil se rozjásaný manžel a vítězoslavně oběma rukama zvedl nad hlavu zakrvácené prostěradlo – nevěsta byla panna! V tu chvíli se spustil frenetický řev všech přítomných, chlapi vytáhli samopaly vlastně odnikud a začali zběsile střílet do vzduchu, oslavovali nevěstinu sexuální čistotu před manželstvím. Můj otec se spasil útěkem a nikdy se proto nedozvěděl, kolikátou pannu takto muslimský ženich pojal za manželku a zda byl před tím i on ještě panicem…

Sex patří jen do manželství, to jsou i naše křesťanské zásady, jenomže manželství se u nás odkládá na neurčito, a to je těžko řešitelný problém. Představte si mladého člověka, právě se mu do krve rozlily hormony, probudila se v něm sexuální touha, jenomže on si najednou zoufale uvědomí, že nebude naplněna v následujících 10, 15 nebo možná 20 letech! Pokud tedy bude chtít zachovat sexuální abstinenci až do nekonečně vzdáleného manželství. Což mi připomnělo hru Járy Cimrmana Lijavec, kde Zdeněk Svěrák říká: „Znal jsem jednoho muže, který to bez ženy vydržel bezmála čtrnáct dnů, sice se z toho pak zbláznil, ale vydržel to!“

Naše etické zásady nejsou špatné, ale musíme si dnes vážně klást otázku, zda samy o sobě pomáhají mladým a Kristu oddaným lidem naplnit jejich nejlepší přesvědčení zachovat své panenství a panictví až do svatby? Jak to udělat, aby křesťanské dívky a chlapci, kteří vroucně milují Krista, ale zároveň celou duší i tělem milují svého milého či milou, zvládli v sobě vitální sílu, kterou do nich vložil Bůh? Jak si mají poradit sami se sebou, když jsou k sobě neodolatelně (ne hříšně!) sexuálně přitahováni? Jak mají naložit s fascinací druhým pohlavím, když v sobě cítí uchvacující přitažlivost, která jim nedá spát!

Sex patří jen do manželství, ale manželství se i v církvi odkládá na příliš vzdálenou dobu. Je však otázka, zda se odkládá i sex, zda i ti nejzbožnější ze zbožných nevzdají dobré duchovní zásady, o kterých jsou jistě přesvědčeni, ale zda si o nich po čase neřeknou to stejné, co sběrači jablek ve filmu Pravidla moštárny: „Ten, kdo ta pravidla psal, tady nežil.“ Protože dnes odpovědnost velí ne se rychle oženit či vdát, ale samozřejmě nejprve dostudovat, pak udělat doktorát, je třeba vyjet do ciziny na zkušenou, získat jazykové dovednosti, potom najít práci, sehnat a zajistit bydlení, rozjet kariéru a připravit domov podle standardů naší moderní kultury… Se vstupem do manželství se hned nepočítá a rozhodně nepospíchá jako dřív, jenomže touha projevit lásku celým tělem tím ale nijak nemizí. Těžko přesvědčovat mladé křesťany, aby se sexem počkali následujících 20 i více let a uchýlili se do osobního celibátu, nesli nekonečně dlouho kříž, protože se to má, protože je to tak správné, protože se to od nich očekává doma i v církvi. A navíc dnes je taková doba, že mladí lidé neberou vážně povinnou konformní zbožnost, nepřistoupí na tiché pokrytectví, jen aby nebyl skandál, aby se to někdo nedozvěděl a nepohoršil, jako se to dělo dřív, když navíc samozřejmě velmi dobře vědí o účinné antikoncepci a praktikování bezpečného sexu.

Učíme dorostence a mládež zdravým duchovním zásadám ve věcech sexu, který patří jen do manželství, výborně (!), ale měli bychom o tom mnohem více mluvit s jejich rodiči a nedělat ze sedmého přikázání takovou vědu. Mladým křesťanům oddaným Kristu je proto třeba se vztahy pokojně a moudře pomáhat. Soucítit s nimi a stanovit hranice, kdy ještě nejsou připraveni nést odpovědnost za své sexuální chování, podobně jako např. nemohou nezletilí řídit auto, i když dosáhnou nohama na pedály. Stejně tak je ale třeba jim včas pomáhat navazovat závazné vztahy a vstupovat do manželství – i když jistě ne unáhleně.

Veškerá věc pod nebem má totiž svůj čas včetně sexu, což není radno vůbec podceňovat. Když se totiž děvče pokusí zachovat sexuální čistotu, může to dopadnout i tak, jak mi vyprávěla jedna skvělá křesťanka. Čtyři roky chození (jen čtyři roky!) to s klukem sice vydržela, vdávala se jako panna, všichni mohli mít doma i v církvi radost, a kdyby měli samopaly, také mohli štěstím rozstřílet strop, jenomže prvotní vášeň u ní už dávno pohasla, vdávala se chladná, řekla mi otevřeně. Anebo to může dopadnout tak, jak mi vyprávěl jeden smutný a opravdu zbožný muž, jehož manželka pro něj bohužel nebyla první, na slovo „bohužel“ položil velký důraz.

Snadno se správně řekne, že sex patří jen do manželství. Jistě bychom měli mladé lidi v křesťanských rodinách všemožně podporovat, aby se naučili s pomocí Boží ovládat, aby měli sex pod kontrolou, uměli dospět a počkat si. Zároveň bychom jim ale měli pomoci, aby neměli překážky vstupovat včas do manželství a závazných vztahů, neměli bychom na ně vkládat břemena, která nemohou unést. Pouhými duchovními zásadami jim totiž život neusnadníme a zdánlivou bezhříšnost nezajistíme, je třeba jim umožnit, aby jejich touha po lásce projevená sexem, byla v pravou chvíli naplněna, což může rodiče stát také docela dost peněz, ale stojí za to včas vypravit dospělé děti do života, i když znovu opakuji, ne unáhleně.

Snad totiž všichni chápeme, že sex je něčím mnohem větším než zábavou, není to hobby, ani chvilková rozkoš, kterou prožíváme u dobré večeře nebo ve fitness centru, kde také člověka zalijí endorfiny štěstí. Sex je mystérium, lidé se odevzdávají jeden druhému, tělo je místem fyzické intimity, darované tělo se pro druhého stává drahocenným a milovaným. Genitální spojení nutně vede k závazku a závazek vytváří, člověk se stává odpovědným za tělo druhého, jako se to v žádném jiném vztahu nestává. Muž a žena ve vzájemném splynutí jsou navždy odpovědni za toho, koho k sobě připoutali, jak by napsal Exupéry. (1) Proto stojí za to prožívat sex v bezpečném a závazném prostředí manželství, spojeni samotným Bohem a v nadějném očekávání dalších Božích dětí, které ze spojení muže a ženy mohou přijít na svět. Nakonec snad ještě dovětek k tomu, jak je dobře, že si v naší kultuře nebereme na svatební obřad samopaly a pistole, a že napjatě nečekáme na to, jak vše po svatební noci dopadlo, zda nevěsta byla skutečně panna a ženich panic. Kdo ví, k čemu bychom pak své střelné zbraně použili…

Bronislav Matulík

(1) Citace z knihy Jeana Vaniera Jako Muže a ženu je stvořil, Karmelitánské nakladatelství, str. 142-145