Temné rčení si vybavíme ve spojení s Juliem Caesarem, i když se o původním autorství dodnes vedou spory.

Myšlenka je ďábelsky geniální – znesvářené a vnitřně rozdělené skupině lze vládnout mnohem snadněji než skupině semknuté. Pokud tedy rozdrobíš síly toho, koho si chceš podmanit, pak budeš s lehkostí zasévat rozkoly a nesváry, a budeš s druhými lépe manipulovat.

Vždycky jsem se domníval, že vnější nepřítel, je-li identifikován, většinou ohroženou skupinu semkne k rozhodnému odporu. Mýlil jsem se. Zdánlivý nepřítel přišel neviděn a identifikován byl v podobě nové nemoci. Skuteční nepřátelé zůstali našim zrakům skryti: strach a hněv. Strach z ohrožení vlastního bezpečí a hněv vůči těm, kteří nahlíží skutečnosti odlišně.

Překvapilo mě, jak mistrný plán rozdělení dokázal rychle a snadno rozbít vztahy v rodinách, přátelských skupinách, a nakonec i v církevních společenstvích. Tedy všude tam, kde bych ještě před dvěma roky sázel na určitou pevnost a neotřesitelnost. Mýlil jsem se.

Z jedné strany vnímám manipulaci prostřednictvím apelu na solidaritu a zodpovědnost. Ze strany druhé jsem svědkem odmítání očividných skutečností. Rozdělení má už i nálepky vaxeři a antivaxeři, svědkové Covidovi a popírači faktů, rouškaře a antirouškaře. Je to hodně rychlý rozklad vztahů a důvěry. Dá se s tím ještě něco dělat? Myslím, že ano. Řiďme se poučkou: SPOJUJ A PLÁNUJ – spojuj druhé v ohleduplnosti, bezpečnosti a respektu, a hleď dál, než za konec současných zmatků a manipulací.

A nezapomínej na to, že „lež má vždycky rudé rohy“. A tady se, přátelé, stoprocentně nemýlím!