Jaká jsou obvyklá lidská snažení, jichž je plný svět?

Shon za majetkem, hodnostmi a rozkošemi. Je vůbec někdo, kdo by neviděl, že v těchto třech věcech tkví podle obecného úsudku základ lidského štěstí a že se jim všechno ve světě přizpůsobuje? Co však jsou všechny tyhle věci? Majetek jistou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidla všeho zla. Dokud to lidé nechápou, honí se za stíny bez věcí a rozplývají se, oddáni svým nicotnostem, sami v nic.

Lidé nedovedou vládnout a nedovedou dát se ovládat. Nedovedou vládnout jiným, nedovedou vládnout sobě. Nedovedou dát se ovládat jinými, nedovedou ovládat sami sebe. Především totiž lidé ve své valné většině nejsou pamětlivi své vznešenosti a jsou tak otrockého ducha, že se zahazují nejbezcennějšími věcmi, jako je žaludek, poživačnost a ostatní malichernosti, dávají se jimi ovládat, vést, táhnout a zmítat sebou jimi sem a tam, jsouc nehodni toho, aby slyšeli na jméno člověk, jež přece značí tvora určeného k vládě nad věcmi. Takový člověk počíná si stejně jako hloupý a bohaprázdný námořník, který na moři zmítajícím se bouří odhodí veslo, a vystaví tak jistému nebezpečí života sebe i ty, které veze. Tak hloupých námořníků nenajdeš snad ani na dřevěných lodích, ale přemnozí lidé si tak zcela šíleně počínají při řízení lodi svého těla a duše.

Od světla pochází znalost věcí, od tmy neznalost věcí. Světlo dále poskytuje věcem i duším příjemný pocit a radost, tma smutek a ošklivost. Světlo posléze má podobu života, tma podobu smrti. Konečně vnitřní světlo je záře zažehnutá v mysli rozumného tvora, která ji osvětluje a řídí na jejích cestách. To světlo je trojího druhu a ozařuje tři činitele lidského nitra: rozum, vůli a cit.

Přednost člověka přede všemi zvířaty je trojí: rozum, řeč a svobodné a samostatné konání čehokoliv, ale zcela se od nich liší svobodou vůle, která není spoutána žádnou nutností konat to nebo ono.

Jaké jsou prostředky, jež nutno zachovávat k udržení života a zdraví? Především dva: správná životospráva a lékařství. Správná životospráva se snaží nemocem předcházet, lékařství je zahání nebo zmírňuje, jestliže se už vyskytly.

Život našeho těla je tak sestrojen, jako nějaké hodiny, které, zacházíš-li s nimi neopatrně, mohou se každou chvíli zkazit, jestliže však opatrně, mohou vydržet dlouhá léta. Porušení a smrt našeho těla nastává buď sešlostí celého těla věkem, nebo porušením jednoho životního údu a porušením funkce nebo vnějším poškozením. Tedy hlavním příkazem dobré životosprávy je vyvarovat se všeho násilného a nestřídmosti a přílišných starostí.

V zájmu lidí je, aby nikdo nezbloudil od cíle svého uvedení na svět; neboť nicotné je někam jít, ale nedojít; o něco se snažit, ale nedosáhnout toho; hledat, ale nenalézat; konat a nevykonat; chtít, ale nedosáhnout. K čemu tedy být na světě a nevědět, nekonat a nedosahovat toho, kvůli čemu jsme zde? Bylo by lépe nenarodit se! Když se tedy všichni rodíme, musíme dosíci toho, aby nikdo jednou nelitoval, že jsme se narodili. Ale jak toho dosíci?

Základem zdatné mysli bude nezabývat se marnostmi, nýbrž cvičit se k nesnadným úkolům a vytčením nějakého cíle.

Aby byla mládež veřejně vychovávána k slušným mravům, k tomu musíme napomínat ve veřejném zájmu. Neboť jako nic není snazšího, než že se mravy hochů porušují davem (při němž jednotlivci už pouhým stykem nakazí jiné tou zlou vlastností, která je jim vrozena neb kterou získali vinou špatné výchovy doma), tak není nic účinnějšího k nejkrásnějšímu utváření mravů, než postaráme-li se, aby ve světle veřejnosti byly neustálými příklady ctností rozněcovány skryté ohníčky a aby byly živeny vzájemným závoděním. Především tedy musíme dosáhnout, aby se každá veřejná škola stala veřejnou dílnou ctností…

Podstata dlouhověkosti jest nežít v zahálce, nýbrž stále být v horlivé práci. Neboť pro líného je ustavičně noc a spánek, pro pracovitého den a bdění. Zahálka je hrob zaživa; zahálčivec je tedy podoben mrtvému.

Ve státu nebudiž trpěn nikdo nepracující, kdo by totiž neživil počestně sebe i své příslušníky, slouže společnému celku orbou, řemeslem, obchodem nebo radou.

Důvody: aby nikdo z nečinnosti se neučil zločinnosti. Bude tedy v té věci omezován každý ve svém vlastním zájmu. Aby se jiní nekazili zlým příkladem. Aby nebyla příležitost k žebrotě neb k pletichám.

Je třeba opatření, aby se každý člověk počestně zaměstnával na prospěch těla i duše i vnějších statků.

Buďtež zaraženy i všechny příležitosti a nástroje ke zkažení, jako jsou: necudné kresby na obrazech, v knihách a kdekoli, aby se nikdo s nimi nesetkal; světské písničky smyslné a kluzké. Krčmy, nálevny, kořalny a domy pitek nebuďtež nikde trpěny.