Jsem přesvědčený, že v České republice stále potřebujeme nové sbory.

V naší zemi jsou celé oblasti, kde je evangelikálních sborů nedostatek nebo kde ty stávající neplní svoji misijní funkci. Ve větších městech je jistě zdravé, když zde působí více sborů, a existuje více menších měst a oblastí, kde živé sbory chybějí. Bylo by však chybou téma nových společenství omezit pouze na samostatné sbory. Sbory mají jistě důležitý význam budování Kristových učedníků, ale misijní a učednický život začíná v menších celcích.

Velmi často opakujeme verš – „kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu – tam jsem já uprostřed nich“. Asi jste ho také slyšeli na setkání, kam zrovna nepřišlo moc lidí – i tak je Kristus s námi. Určitě máme věřit v Kristovu přítomnost na bohoslužbách, pokud se opravdu scházíme s modlitbou a v jeho jménu, bez ohledu na to, kolik nás je. Dané zaslíbení Kristovy přítomnosti však není primárně o setkání celé církve. 18. kapitola Matouše, kde je toto zaslíbení napsáno, zdůrazňuje vzájemnou učednickou interakci – napomínání, společný modlitební zápas dvou lidí, hledání ztracených ovcí, vzájemné odpuštění atd. Život celého těla Kristova je závislý na tom, zda je Kristus přítomný nejprve v menších buňkách – v rodinách a mezi rodinami, skupinkách, misijních komunitách, generačních skupinách. K tomu, aby evangelium mohlo pronikat na nová místa, musí zapustit kořeny nejprve tam, kde jsou „dva nebo tři“…

V zakládání sborů jsme v minulosti dělali chybu, že jsme se příliš soustředili na konečný výsledek – na samostatné sbory. Nové sbory jsou však až na konci celé cesty. Církev roste, pokud roste nejdřív v malém. Vše začíná tehdy, když máme odvahu zakládat nové skupinky, misijní komunity, nové stanice, mládežnické kluby atd. Nepodceňujme malé začátky. Postavme se na dané Kristovo zaslíbení, že on bude s námi, kde dva nebo tři začnou novou komunitu evangelia ve své škole, firmě či pro novou sociální, geografickou či etnickou skupinu.

Kristova přítomnost není jen pro nás. Kristovo slovo „pokoj vám“ bude vždy spojeno s vysláním – „jako Otec poslal mě, já posílám vás“. Podporujme proto mezi sebou ty, kdo mají touhu a schopnost začít nové věci, vyjít s evangeliem na nová místa. Nechtějme si držet jeden druhého jen sami pro sebe. Naopak podpořme je svými modlitbami, povzbuzením i finanční podporou. Na této učednické cestě se pak můžeme postavit na zmiňovaná zaslíbení 18. kapitoly Matoušova evangelia. Je toho ještě mnoho, co má být „svázáno a rozvázáno“, je třeba vybojovat mnoho modlitebních zápasů za lidi kolem nás, které povedeme v učednické jednotě. V tom všem můžeme směle počítat s Kristovou přítomností. Zda průniky evangelia do nových oblastí budou mít formu nových sborů, stanic, sousboří, misijních komunit nebo jen miniskupinek dvou nebo tří, není až tak důležité.