Letos je tomu 100 let, co bylo u nás ženám ze zákona dáno právo volit a být voleny. Oproti liberálním Čechám, kde stále vrcholné posty zastávají výhradně muži, konzervativnější Slovensko už mělo paradoxně premiérku a nyní má dokonce prezidentku. Není to pro Církev bratrskou v Čechách i na Slovensku pozitivní nápověda neomezovat ženy ve službě v církvi?

David Novák

předseda Rady Církve bratrské v ČR

Pro mě je zvolení paní Čaputové především sdělením, že v čele má stát ten, kdo je nejvhodnější. Je-li to žena, nechť je to žena. Je-li v čele republiky mstivý hulvát, pak je to špatně, nezávisle na tom, že se jedná o muže. V našem kontextu se pochopitelně nabízí otázka: Zvládne-li žena být prezidentkou, pak by, při vší úctě ke kazatelskému úřadu, měla zvládnout i vedení sboru, případně jiné vedoucí funkce v církvi. Nicméně se domnívám, že toto není správný směr uvažování. Představme si, že paní Čaputová ve své roli neuspěje. Odpůrci žen ve vedení budou pak mít „jasné argumenty“, že žena se do vedení nehodí. Bude se pak Brána ptát, zda její selhání (ke kterému, doufám, nedojde) není výzvou pro církve, které ženy ve vedení mají, aby přehodnotili svoje postoje? Určitě nebude.

Jakkoli politika a stejně tak i jiné oblasti běžného života mohou být pro církev inspirací, primárním východiskem našeho uvažování by mělo být Písmo, nikoli trendy ve společnosti. Jinak řečeno spíše je třeba hledat principy a jimi poměřovat realitu, než skrze realitu tvořit a někdy i ohýbat principy jen proto, že nejsou „moderní“. Pokud jsou ženy v naší církvi „ve službě omezovány“, pak je to především díky chybnému čtení a mechanické interpretaci Písma, které ženu nijak neumenšuje ani nepodceňuje. Stejně tak nikde nečteme, že například některé duchovní dary související s autoritou jsou určeny jen mužům. V naší církvi je jediný rozdíl ve službě žen a mužů, a to v otázce správy sboru. Zde bych byl opatrný inspirovat se politikou, protože věřím i v duchovní rozměr této oblasti. Ten politika jistě také má, ale jinak nastavený, než je tomu ve správě církve. To by ale bylo na jiný článek.

Štefan Evin

predseda Rady Cirkvi bratskej v SK

Cirkev bratská potrebuje maximálne tvorivo zapájať každého svojho člena i členku do širokej škály služby evanjelia. Záleží totiž na každom, kto je v zmluvnom spoločenstve s Kristom a jeho ľudom ako súčasť duchovného organizmu vo vzájomnej praktickej prepojenosti. Život kresťana je bohoslužbou v najširšom zmysle slova, a preto je to Boh, kto určuje požiadavky na jeho uctievanie – na život služby Bohu. To sa týka rovnako mužov i žien vo všetkých kontextoch ich života.

Svet, ktorý nás obklopuje, má svoju bolestnú, hriešnu dynamiku a biblická teológia nám umožňuje vidieť miesto Cirkvi vo svete. Odpadnutie ľudí od Boha nezmenilo Boží zámer, aby celá zem bola naplnená jeho ľuďmi odrážajúcimi jeho slávu. Tento zámer sa naplní, keď sa Ježiš ujme vlády po odstránení všetkého, čo odporuje Bohu. Dovtedy sa Ježišova vláda naplno prejavuje len v jeho Cirkvi, keď Cirkev poslúcha svoju Hlavu. Preto apoštolské inštrukcie v listoch boli určené cirkvi v Ríme (napríklad), nie rímskemu cisárovi. A tieto Božie pokyny pre cirkev hovoria, že Boh zveril slúžiace vodcovstvo v cirkvi kvalifikovaným mužom. Všetky ostatné možnosti služby sú nielen otvorené, ale priam volajú po zapojení žien.

Dynamiku sveta potrebuje cirkev kriticky reflektovať. Ale prístupy sveta nie sú návodom pre Boží ľud. Pán Ježiš o nich povedal: „Medzi vami to tak nebude!“ Alebo je snáď pre cirkev nápoveďou aj to, ako svet „tvorivo“ zredukoval Božie pokyny napr. pre manželskú vernosť alebo ako odmietol stvoriteľský čin? Keby pani prezidentka Čaputová bola znovuzrodenou kresťankou, vo svojom zbore by sa mala podriaďovať bratom starším napriek svojej spoločensko-politickej funkcii.

Daniel Pastirčák

kazatel CB v Bratislavě, básník, prozaik, esejista a výtvarník

Zuzana nie je iba prvou prezidentkou, jej príbeh vzbudzuje nádej, že bude i našou najlepšou prezidentkou. Poznám ju ešte z čias, keď bojovala proti Pezinskej skládke. Vystupoval som na protestných mítingoch. Vtedy proti nej stála tá istá sila: Marián Kočner a miestni funkcionári Smeru. Proti našim protestom ich bránil sám premiér Fico. Pri osobných stretnutiach sme so Zuzanou hovorili i o Bohu. Silu k bojom Zuzana čerpá z duchovných zdrojov. Členovia jej tímu prezradili, že počas volebnej noci bola celkom pokojná. Nezáležalo jej na výsledku; nelipla na víťazstve, nebála sa prehry.

Prekvapivý výsledok súvisí s pohybom, ktorý sa na Slovensku zdvihol po vražde Jána a Martiny. Ona jediná spomedzi kandidátov jednoznačne predstavovala osobnosť, ktorá sa proti tomu zlu postavila.

Tradičná myseľ vidí v žene slabšiu bytosť. Nemôže vraj stáť v čele spoločnosti, neuniesla by to. Zuzana sa stala hlavou štátu. No nie len to – stala sa ňou navzdory politickej moci prepojenej s organizovaným zločinom. Žena ako riaditeľka firmy či ako prezidentka štátu pre niektorých konzervatívnych kresťanov nie je problémom. Viacerí Zuzanu volili.

V cirkvi sa však podľa nich veci majú inak: Zodpovednosť za vedenie štátu áno, zodpovednosť za vedenie cirkvi nie! Žena nemôže byť dokonca ani členkou staršovstva či rady. To je zarážajúco nekonzistentné. Ak ženy majú na to, aby zastávali vedúce postavenie vo svete, dôvod ich vylúčenia z vedenia cirkvi musí byť v duchovnej oblasti. Majú azda ženy nižší podiel na Božom Duchu? Patrí im dar služby či dar dávania, no dar vyučovania či vedenia nie? Je na čase, aby sme sa o postavení žien v cirkvi začali poctivo otvorene a úprimne rozprávať.