Ale je to otázka postoje člověka, nikoli té konkrétní věci. V životě křesťana v tomhle ohledu hraje klíčovou roli to, jak se on sám rozhodne poslouchat svého nebeského Otce, který nás vede ke střídmosti, k opatrnosti v užívání všech věcí tohoto světa.

Ježíšův první zázrak byl proměna vody ve víno. Na jeho způsob výroby alkoholu neexistuje funkční návod – takže jak probíhá „proměna vody v pivo“ po lidském způsobu? Jak dlouho trvá, než si můžete nalít první hotové pivo?

Doba výroby piva je až čtyři měsíce. Nejdřív se v kádi smíchá našrotovaný obilný slad s teplou vodou, zrna změknou a částečně se rozpustí. Dolitím horké vody se zvýší celková teplota v kádi a následuje rmutování, tedy proces převedení sladu do roztoku. Po scezení sladu, kdy se oddělí mláto, se sladina vaří s chmelem – výsledkem je mladina. Ve vířivé kádi se pak čirá mladina z obvodu odděluje od kalového kuželu uprostřed a odvádí se ke chlazení na 6 ℃, což je teplota kvašení. To se děje v klimatizovaných sklepech pivovaru. Při kvašení se přidávají kvasinky a mění se cukry na alkohol. Hlavní kvašení se pak už děje zase za vyšší teploty a proces dokvašování trvá dva až tři měsíce. Pak už se pivo jen upraví, aby vydrželo v přepravních obalech, a stočí se do sudů nebo lahví.

Pracuješ v pivovaru, který donedávna patřil tvému rodnému městu. Některá z piv, která se zde vyrábějí, získala titul Nejlepší pivo na světě. Cítíš se jako patriot?

Ano, cítím se jako patriot. (úsměv) Tohle zaměstnání mě také naučilo pít pivo, předtím jsem ho téměř nepil. Tím, že s ním je člověk v tak úzkém a dlouhodobém kontaktu, tak si některé z druhů oblíbí. Moje nejoblíbenější je pšeničné kvasnicové.

Jako zástupce pivovaru komunikuješ s restauracemi. Kolik píp má váš pivovar po republice?

Prakticky to znamená starat se o 700 až 800 restaurací. S některými restauracemi takto spolupracujeme už od revoluce, někteří provozovatelé končí dřív kvůli změnám ve vedení podniků nebo třeba proto, že nemají dostatek zkušeností a provoz nezvládnou. Během jednoho roku se obměňuje zhruba třicet procent zákazníků.

Co z činností, které jako vedoucí technického úseku děláš, považuješ za nejzajímavější?

Nejvíc mě asi baví hledání řešení jednotlivých různorodých problémů, hledání nových podnětů pro změny. Takže ta variabilita, ta tvořivá složka, která posunuje způsoby řešení vždycky o kousek dál.

Je řeč o tvořivosti – jsi muzikant, skládáš chvály, ve sboru vedeš některé z hudebních skupinek. Vidíš ještě nějakou paralelu své práce a své služby ve sboru?

Moje práce a služba jsou si nejpodobnější v rovině komunikace s lidmi – jak ze sboru, tak při spolupráci s kolegy. Že jsem věřící, beru jako dar od Boha. A to, že pracuji v pivovaru, taky. Věřím, že víra v Ježíše Krista může komukoliv přinést do života bohatství, o které ho pak už nic na světě nemůže připravit. Snažím se o ten dar s ostatními podělit. Snad jsem za tu dobu někomu alespoň napověděl.

Jak na to kolegové v pivovaru reagují?

Je tu takový rodinný kolektiv, takže už při prvních rozhovorech a neformálních setkáních zaměstnanců přirozeně došla řeč na otázky smyslu života, přístupu a pohledu na běžné životní záležitosti, na to, co žijeme doma. Když se ptali, byl jsem otevřený, a postupně se to povědomí, že jsem křesťan, rozšířilo. Ví to tu každý. Stává se, že i během pracovní doby se dostane na otázky osobnějšího rázu.

Takže člověk, který má představu, že tradiční a komerční prostředí pivovaru nejde sloučit s vírou, se plete?

Navenek to může působit tak, že svoji víru musím nechat před branou pivovaru a do práce ji netahat. Ale není to tak. Jsme střední pivovar, je zde zaměstnáno sedmdesát až osmdesát lidí. Když jsem byl dítě, chodívali jsme s rodiči do sboru kousek vedle pivovaru. Vzpomínám, že jsem měl představu, že tam pracují samí hříšní lidé, co stále jen pijí pivo a mluví sprostě. No, ne že by na té dětské představě nebyl kus pravdy (smích), nicméně podle toho, co slýchám, myslím, že málokde panují v kolektivu tak přátelské vztahy jako u nás. A navíc, podívej, dnes jsem jeden z nich – hříšný chlap, co pije pivo a občas mu i sprosté slovo ujede. Možná i mně se dnes některé křesťansky vychované děti vyhýbají. (smích)

Jsi člověk žijící živou vírou v Krista. Alkohol může ničit životy. Nemáš problém s tím, že se podílíš na jeho šíření? Řešil jsi někdy v této souvislosti nějakou konkrétní situaci, se kterou ses musel vnitřně vyrovnat?

Určitě. Musel jsem si ujasnit, jestli práce, kterou dělám, není v rozporu s vírou, kterou vyznávám. Konkrétně se mi stalo, že mi člověk, který upadl do těžké závislosti na tvrdém alkoholu, řekl, abych se zamyslel nad tím, zda svojí prací v pivovaru nepodporuji zabíjení lidí alkoholem. Obecně považoval pivo za most ke tvrdému alkoholu a k možné závislosti a lidi, kteří v alkoholovém průmyslu pracují, za někoho, kdo nemá právo pomáhat alkoholikům.

Musel jsem se znovu vrátit k základní otázce, co je alkohol a co jsou látky, které způsobují lidem jejich závislosti. Apoštol Pavel říká, že všechno, co Bůh stvořil, je dobré. Ale užívání čehokoli se člověku může stát pastí. Mohou v tom hrát roli další problémy a zlo, kterému se člověk sám otevře – špatné kontakty, sebestřednost… Pak se alkohol může zdát zpočátku řešením, aby se v konečné fázi změnil v obrovský problém. Ale je to otázka postoje člověka, nikoli té konkrétní věci. V životě křesťana v tomhle ohledu hraje klíčovou roli to, jak se on sám rozhodne poslouchat svého nebeského Otce, který nás vede ke střídmosti, k opatrnosti v užívání všech věcí tohoto světa.

Jinak profesně vnímám určitou hranici, přes kterou bych v nabízení piva nemohl jít. Stává se, že lidé, kteří nemají zábrany, tuto hranici v motivaci lidí, kteří pijí pivo, překračují. Ohledně tohoto chování ale existuje etický kodex, k jehož závaznému plnění se podpisem zavázal i náš pivovar.