Článek výborně shrnuje dvě krajní pozice přístupu k Písmu. Zároveň si ale čtenář na konci může říct něco ve smyslu: A co já s tím, já musím řešit praktičtější věci. Jenže opak je pravdou. Oba dva směry mají hluboké dopady na životy jak jednotlivců, tak sborů. Proč? Protože oba dva extrémy nesprávně pracují s Písmem. Je-li Písmo základ našeho života a víry, pak špatné základy pokrucují i naše životy.

Jakmile se Bible stane nespolehlivou knihou, zázraky pouhou mytologií, zmrtvýchvstání dobově podmíněnou legendou, nadřadíme-li rozum nad zjevení, pak jsme to my, kdo rozhoduje, co v Písmu brát vážně, a co nikoli, a pochopitelně si vybíráme to, co vyhovuje nám. Richard Niebuhr shrnul krédo liberalismu slavným výrokem: „Nerozhněvaný Bůh přivedl člověka bez hříchu do království bez soudu pomocí kázání bez kříže.“ Některé liberální církve se vydali na jakousi misijní cestu naruby: místo aby byli misionáři církve ve světě, jsou z nich misionáři světa v církvi. Pochopitelně že pro církev je toto smrtící a následky v podobě odlivu členů z těchto církví jsou viditelné. Naší církvi se někdy vyčítá, že jsme příliš úzkoprsí, že máme sklony k zákonictví a posuzování druhých podle několika etických oblastí, ve kterých vévodí především sexualita, našim studentům na Evangelické fakultě se někdy přezdívalo „pieťáci“, někdy jsem na adresu CB slyšel něco ve smyslu „to jsou ti svatí“, to je ta „výběrová církev“. Musíme si přiznat, že nám někdy v přílišné snaze o posvěcení hrozí a hrozilo zákonictví. Jenže východiskem není liberalismus, který některé etické normy rozvolňuje. Stejně tak není známkou teologické omezenosti tvrdit, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých a že toto má zásadní dopad na život křesťana a celé církve.

Čím bude doba komplikovanější, tím více bude hrozit opačný extrém, a to v článku popsaný fundamentalismus. Osobně se s ním setkávám častěji než s liberalismem a to především ve velmi jednoznačných postojích ohledně šestidenního stvoření, podřízenosti žen, předurčení a vyvolení a ekumenismu. Konkrétněji řečeno, stvoření popsané v Genesis je doslovný historický záznam, žena nesmí vyučovat, Bůh některé vyvolil ke spáse a některé k zatracení a ekumenismus především s katolíky, ale i jinými církvemi je ztráta času a kompromis ve víře. Problém není v jiném pohledu na Písmo, ale v tom, že s fundamentalisty není možná diskuze, protože pro ně nejste „biblicky věřící křesťan“. Protože působí dojmem, že na vše mají biblickou odpověď, jsou pro některé křesťany přitažliví. Slabiny tohoto směru jsou pěkně popsány v článku, chtěl bych jen dodat, že jejich nesnášenlivost vůči ostatním křesťanům je nebezpečná a pro mnohé i odpuzující.

Naše teologická tradice se rozhodla jít střední cestou. Na jednu stranu se držet Písma jako měřítka života a víry, na stranu druhou vidět v Písmu jak slovo Boží, tak i slovo lidské. Zároveň být připraveni i na Boží oslovení, které bývá překvapivé, nečekané a zároveň umožňuje i vícero výkladů jednoho biblického místa. Je to někdy cesta na ostří nože, ale na tomto ostří se chceme pohybovat, a to i s rizikem, že se někdy pořežeme.

David Novák, předseda Rady CB