Od pátku 26. do pondělí 29. října se konal třetí sjezd dorostů v historii Církve bratrské. Stoupající počet účastníků ukazuje stále větší zájem o tuto akci. V roce 2014 se sešlo 500 účastníků, v roce 2016 jich bylo 630 a letos už 710, z toho 531 dětí.

Sjezd dorostů je sjezdem nejen dětí, ale i jejich vedoucích. Ti se potkávají na chodbách, ve třídách, ale i na noční after party, která začíná až po 22. hodině, kdy děti usínají. (Nebojte se, část vedoucích zůstává s dětmi ve třídách.) Dá se tedy říci, že jde o dvě cenné akce v jedné. Když se v pátek objevily první děti, říkal jsem si v duchu, že začíná největší malonákladová akce v hlavním městě. Levněji to fakt už skoro nejde.

K čemu taková akce je?

Tuto otázku si jako organizátoři pokládáme stále dokola. Smyslem je povzbudit víru dětí i vedoucích, zažít atmosféru plného sálu věřících i hledajících. Sjezd je i inspirací, zejména při workshopech, kdy si děti mohou vyzkoušet různé aktivity. Třeba sportovní – hrály se tradiční i netradiční hry pod vedením kvalitních instruktorů. Anebo dovednostní – děti malovaly na kde co, stavěly maják z lega, plstily z ovčí houně, kuchtily raw dorty, kovaly hřebíky, vyráběly lampičky a budky, filmovaly, tancovaly a lozily po lanech. Dohromady 65 stanovišť – ve třídách, před školou, na louce i v parku. (Ne)podobnost se sjezdem mládeže

Sjezd dorostů je podobný sjezdům mládeže, ale liší se právě v počtu workshopů. I semináře jsou kratší, hodinové, a děti mají k dispozici jen jeden běh, což je pro dorostový věk postačující. Pro příklad uvedu některá z témat: Jak číst Bibli, Odpuštění, Jak si rozumět s lidmi, Chození, Rady pro šťastný život… Vedoucí byli špičkoví, někteří přijeli i z velké dálky. Chtěli bychom ale ještě zapracovat na nějakých čistě dětských tématech.

Společné programy se konaly v tělocvičně. Šlo o jakési komponované talk show. Sjezdem dorostence provázela dvojice konferenciérů, kteří před pár roky byli sami dorostenci. Každé setkání začínalo videem z uplynulého dne. Potom někdo z účastníků dostával nejrůznějšími otázky. Já jako starší ročník jsem už některým dotazům nerozuměl, ale publikum reagovalo bouřlivě. Tak asi dobrý.

Hodně se zpívalo. Ke společnému uctívání Boha nás vedly dvě hudební formace. První byla skoro-dorostenecká brněnsko-havířovská – a hrála skvěle! Druhá, rovněž skvělá doprovodná kapela byla tradičně z Těšína, jsou to téměř „profíci“.

Novým prvkem oproti minulým sjezdům byl nedělní koncert Pavla Helana, známého vtipného křesťanského písničkáře z Moravy. Zpěvák si hravě poradil s mladším publikem a s každou další písničkou jsme si koncert užívali víc a víc. Vznikl i tradiční kotlík pod pódiem. Část dorostenců i tak zmizela, snad kvůli horšímu zvuku v zadní části sálu, snad Helán nebyl jejich krevní skupina. Inu, „všeho zkusme, co je dobré, toho se přidržme,“ řekli jsme si po koncertě.

Maják

Každý sjezd dorostů má svůj název, který je nějak spojen s mořem. První nesl jméno Příliv, druhý zase Útes a letošní jsme nazvali Maják. Tímto podtitulem byly inspirovány i hlavní proslovy: Nevidím maják, Vidím jeho zář?, Falešný maják, Pravý maják, Jak být majákem. Zřejmě vrcholem celého sjezdu bylo povídání Bejbyho, křesťanského youtubera a staršího sboru v České Třebové, o falešných majácích. Po jeho poutavém a pestrém slově následovala scénka, která oslovila spoustu dětí i vedoucích. Jakýsi boj mezi zlými silami a Kristem o mladého dorostence. Bylo v ní krásně a dramaticky znázorněno evangelium. Hodně lidí oslovila a dojala, mnozí zůstali v sále a modlili se. Já jsem vyrazil na obhlídku, co se děje na chodbách. Ale i tady mě oslovili dorostenci s otázkou: „Co to znamená prakticky přijmout Krista?“ A tak jsme mohli pokračovat v hezkých rozhovorech.

Organizace

Během sjezdu jsem pochopil něco z fungování mraveniště. Nejdříve bylo potřeba umístit sedm set lidí do jednotlivých komůrek, tedy tříd. A bylo pro ně potřeba zajistit bezpečí, což po celou dobu vykonávala strážní služba na chodbách i u vstupu. Posléze bylo potřeba všech sedm set osob dobře nakrmit. Po chodbách se už před snídaní pohybovaly vozíky s várnicemi čaje, přepravkami chleba a marmelád. Vše se rozmístilo na šest výdejních míst a jedlo se ve třídách. Mezitím už další vozíky rozvážely přepravky s vodou a jarem na umývání. A pak začalo uklízení. Na jídlo bylo vymezeno 90 minut. Totéž se opakovalo v poledne a večer, ale ve větším množství, protože se rozdávalo jídlo, které navařila cateringová služba. Krmě byla vynikající! Jezdilo se pro ni dodávkou do středu Prahy. (Ptáte se, proč tak komplikovaně a na koleně? Protože obsloužit 700 lidí není v silách školní kuchyně. Zažili jsme to před dvěma lety.) Mezi tím vším se připravují workshopy a semináře. Přijíždějí a odjíždějí hosté, řeší se drobné problémy. Odpoledne se už rozjíždí přípravy na noční after party pro vedoucí, členové sboru Praha 13 připravili krásné pohoštění. Na stolech je čaj, svíčky, občerstvení, pohoda. Základní organizační tým byl čtyřčlenný, k němu se však přidávala spousta ochotných rukou. Ochota pomáhat byla opravdu povzbuzující. V pondělí před obědem sjezd končí. Děti se rozcházejí, poslední organizátoři opouštějí školu kolem čtvrté hodny. Mobil mi hlásí, že jsem za ten den nachodil po škole sedm kilometrů. Jsme unavení, ale spokojení. Běh jsme dokonali a víru zachovali. Samému Bohu budiž sláva!