Khaki džínová bunda, rozčepýřená šedivá kštice, laskavé oči. Vypadá trochu unaveně, ale uvolněně a z jeho chování a celé osobnosti sálá pro okolí nesmírně příjemný vnitřní pokoj. Je cele soustředěn na toho, s kým mluví. Pete Greig, pastor Emmaus Rd. v anglickém Guildfordu, zakladatel celosvětového hnutí Modlitby 24-7 a spisovatel, přijel do Prahy jako hlavní řečník konference Jak slyšet Boží hlas.

Začneme odlehčující sadou krátkých otázek. Jak vytlačujete zubní pastu z tuby?

Stlačuji zespodu a postupuji velmi opatrně. Moje žena příliš opatrná není. Prostě mačká tubu kdekoliv.

Jaká je vaše oblíbená barva?

To se mění… Možná modrá.

Jaká je vaše oblíbená zmrzlina?

Ach… Miluji Magnum. Zvenku čokoláda, uvnitř vanilka. Klasika.

Jaký by byl váš oblíbený dinosaurus?

Možná T-Rex. Má tak krátké přední nohy, že mám o něj strach, co by dělal, kdyby upadl.

Ve své nové knize jste řekl, že vás nezajímají rozhovory o modlitbě, že vás zajímá Ježíš. Co jste se o Ježíši za ta léta dozvěděl díky vlastním zkušenostem?

Ježíš je nadějí světa. Myslím, že žijeme v době, kdy jsou lidé rozčarováni z politiky i z ekonomiky. Celebrity přicházejí a odcházejí… a Ježíš je tak laskavý, tak milující. Říká, že jeho ovce znají jeho hlas. A poslouchají ho. Měřítkem křesťanské víry je to, že nasloucháme Ježíšovu hlasu, učíme se ho rozeznávat a poslechneme ho ve všem, co nám řekne, abychom udělali. Myslíme si, že křesťanství je složité, ale ve skutečnosti je velmi jednoduché.

Je to automatické, že pokud jeho ovce slyší jeho hlas, tak i já slyším jeho hlas, když uvěřím?

Povzbuzením nám může být, že Ježíš používá přirovnání zrovna k ovcím – to jsou velmi hloupá zvířata. Osobně to považuji za velmi uklidňující. (úsměv) Rosteme ve své schopnosti rozpoznávat Boží hlas, když rosteme se svém vztahu s ním. Je to jako kdybych se s vámi seznámil teprve nedávno – a ještě nemám v telefonu vaše číslo. Takže když mi zavoláte, tak nevím, kdo volá. Ale když se spřátelíme, tak mi to podle hlasu dojde – aha, volá Lucka z Čech. A tak je to i s poznáváním Ježíšova hlasu. Je to tak důležitá věc!

Zároveň to může být i bolestivé, protože lidé často zneužívají Boží hlas nebo jsou sami hluboce zraněni tím, že jim někdo jiný tvrdil, že slyší Boha říkat něco o nich. S Kristem se setkáváme různými způsoby. Za prvé proto, že jsme každý psychologicky jiný, jsme „naprogramováni“ různými způsoby. Někteří lidé jsou mystičtější, jiní racionálnější. A za druhé proto, že podle mých zkušeností Bůh mluví v různých dobách a různých chvílích různými způsoby. Izraelský lid na poušti to měl velmi snadné – měl sloup oblakový a sloup ohnivý. Ale když vstoupili do zaslíbené země a zastavili se, museli se naučit novým způsobům, jak Bohu naslouchat. Ohledně způsobů – promlouvá skrze Bibli. Mluví i skrze jiné křesťany. Promlouvá skrze naše svědomí, sny a vize. Je to velká věc. Bible znovu a znovu mluví o tom, jak důležité je slyšet Boha prostřednictvím snů a vidění. Ale od vzestupu Sigmunda Freuda a psychoanalýzy mnoho křesťanů na Západě prostě sny a vize opustilo jako nebiblické. Je to něco, co zřejmě musíme znovu objevit. Hodně pracuji s církví v Íránu – je to nejrychleji rostoucí církev na světě. Je úžasné, kolik lidí tam uvěří v Krista prostřednictvím snů.

Pamatujete si, kdy jste poprvé rozeznal Boží hlas a věděl jste, že k vám mluví Bůh?

Měl jsem tu čest vyrůstat v křesťanské rodině, Boží hlas mi byl svým způsobem velmi povědomý, jen jsem o tom nevěděl, myslel jsem si, že se jedná o něco jiného. Ale v mém životě byly chvíle, kdy ke mně mluvil velmi jasně a dramaticky. Jednou z nich byla ta, kdy jsem se ve svých 18 letech vzdal své víry a rozhodl jsem se, že budu ateista. A pak jsem učinil depresivní zjištění, že jsem ještě horší v ateismu, než jsem byl v křesťanství jako křesťan, protože jsem pořád mluvil s Bohem o tom, že neexistuje. Nakonec jsem se vzdal svého bakalářského studia, přestal jsem být ateistou a stal se agnostikem.

A pak ke mně Bůh začal promlouvat velmi dramaticky. Nejprve to bylo skrze úplně cizího člověka, který ke mně přišel a měl pro mě vidění. To jsem nikdy předtím nezažil. Nato ke mně promluvil skrze biblický verš na zadní straně vánočního přání. Prostě na mě vyskočilo a já jsem věděl, že to byl Bůh, kdo promluvil. I kdyby celý svět řekl, že ne, já jsem věděl, že ano.

Pokud Bůh existuje a pokud tento Bůh mluví, pak naučit se mu naslouchat je tou nejdůležitější věcí, kterou se ve svém životě musíte naučit dělat.

Kdo si vůbec dnes ještě klade otázku, jak je možné slyšet Boží hlas? Myslím, že v hloubi duše si tu otázku kladou všichni, i když ji třeba nevysloví. Všechny průzkumy ukazují, že i ateisté se modlí. Vlastně docela dost. A zdá se mi, že pokud Bůh existuje a pokud tento Bůh mluví, pak naučit se mu naslouchat je tou nejdůležitější věcí, kterou se ve svém životě musíte naučit dělat. Největší tragédií by bylo procházet životem s touto superschopností – schopností slyšet Boží hlas – a nikdy se ji nenaučit používat. Jen velmi málo lidí drží novorozené dítě ve vzduchu a říká: „Hle, biologická náhoda zrozená do bezvýznamného vesmíru.“ Vědí, že to musí být víc. Takže v té otázce jde především o tohle: Slyší Bůh mě, když s ním mluvím? I Bible říká, že je to nesmírně důležitá otázka – a někteří lidé s ní zápasí filozoficky a intelektuálně, pro některé je to mnohem emocionálnější.

Když po tom všichni touží, je možné se to naučit?

Ano. Každý může růst ve své schopnosti porozumět Božímu hlasu, protože ho zná. Je uklidňující – nezáleží na tom, že někdo je v tom dobrý, a někdo ne. Ve své nové knize jsem stanovil několik velmi jednoduchých principů, které mohou pomoci každému, aby rostl s Božím hlasem. Když si myslíte, že slyšíte Boží hlas, žádejte potvrzení. 14. kapitola Korintským mluví o proroctví. Myslím si, že důležitost proroctví v církvi spočívá v tom, že slyšíme Boží hlas a mluvíme s ním k ostatním lidem. A říká, že proroctví je povzbudivé posílení církve. Takže princip A je: Sděluje to, co slyším, Boží lásku? Při čtení knihy proroka Jeremjáše jsou chvíle, kdy Bůh mluví způsobem, který povzbudivý není. Ale když se učíte, jak to dělat, tak začněte jednoduchými věcmi, než přejdete k těm obtížným. Přál bych si, aby bylo více křesťanů laskavých ve způsobu, jakým mluví. Ježíš byl neuvěřitelně laskavý.

Princip B je Bible: je to v souladu s tím, co Bůh zjevil lidem v Bibli? To neznamená v souladu s jedním náhodným veršem, ale v souladu s celým příběhem Písma. A princip C: Dokážu si představit, že by to řekl Ježíš?

Jsou to velmi jednoduché principy, ale pomáhají, když se snažíte se vypracovat. Slyšel jsem Boha, nebo neslyšel? Víte, když se snažíte růst a slyšet Boží hlas, on je ochotnější mluvit než my naslouchat. Problém nebývá v tom, že by Bůh nemluvil, ale v tom, že nevíme, že mluví. Protože se snažíme naslouchat jemu a zároveň mnoho, mnoho lidem okolo. A proto, že vnucuji Bohu svoje vlastní představy o tom, jak by měl mluvit. Někteří lidé si třeba myslí, že Bůh bude vždycky divný. Což je zvláštní, protože z definice filozofie to byl Bůh, kdo stvořil normálnost. Tak proč bychom ho měli z té normálnosti vyhánět a říkat, že může mluvit jen skrze anděly a podivný dunivý hlas? Ze své podstaty musí promlouvat skrze přírodu, stvoření, skrze rozhovory, myšlenky, které přicházejí do našich hlav. Mluví i nadpřirozeně, ale většinou k nám promlouvá velmi přirozeným způsobem.

Pokud Bůh pořád mluví a problém je na naší straně, co můžeme udělat, abychom slyšeli?

První věc je seznámit se s Písmem. To je jedno z velkých překvapení mé knihy – myslel jsem si, že věci jako sny a proroctví budou tou kontroverznější částí. Ale zjišťuji, že tou nejrevolučnější věcí, zejména v západních zemích mezi mladými lidmi, je učení o důležitosti Bible. Kdybych jim řekl: „Hele, pojďte k nám, zítra se budete moct setkat s Bohem a zažijete největší setkání vašeho života,“ tak by všichni nadšeně přišli, že? Ale svoji knihu jsem založil na biblickém příběhu o Ježíši na cestě do Emauz poté, co vstal z mrtvých. Byl to ten největší zázrak – ale místo toho, aby ho Ježíš těm, kdo šli s ním, nadšeně vyprávěl, vzal je na tříhodinové biblické studium. Tak dlouho šli. A ve chvíli, kdy si uvědomili, že to byl on, tak zmizel. Nashle, uvidíme se později. Rozhodl se, že se zde zjeví prostřednictvím Písma.

Zázrak nestačí. Ale kdyby ti mladí lidé přišli s tím, že chtějí prožít setkání s Bohem, a já je vedl ke tříhodinovému biblickému studiu, byli by na mě hodně naštvaní. (smích) Řeknu vám jeden příběh. Když byli naši synové malí, měli jsme v autě GPS navigaci. Tehdy to byla velká věc, nebyla zabudovaná v palubní desce, nebyla v telefonu. Byly tam na výběr různé hlasy – ženský hlas, který zněl dost sexy – ten se zas nelíbil mojí ženě. Řekla: „Téhle ženské já nevěřím.“ (smích) A pak hlas muže, který zněl jako voják. Tady doprava! Doleva! Ten se zas nelíbil mně. A pak jsme zjistili, že můžeme do pokynů nahrát hlasy našich synů. Prožili jsme zábavný večer, kdy seděli vedle mne a na záznam říkali: „Tady jeď rovně, zatoč doleva, zastav…“ Bylo to krásné, jejich hlasy mě vodily po celé zemi. Jednou jsme projížděli Edinburghem, to je hlavní město Skotska. Kluci seděli vzadu. Jsou tam velmi komplikované ulice. Ale dětské hlasy mě perfektně nasměrovaly přímo na vlakové nádraží. Tak jsem se otočil k tomu mladšímu – Dannymu bylo mu asi šest let: „Teda Danny, jak jsi věděl, kudy máme jet?“ A on se zamyslel a povídá: „Nevím, jak jsem to věděl, ale prostě jsem to věděl.“

To je epistemologie a největší otázka, kterou si musíme klást – jak víme to, co víme. Když se snažíte proplouvat životem, naslouchejte. Naše kultura v tuto chvíli nemá mnoho odpovědí na to, proč si myslíme to, co si myslíme. Křesťanství je silné hnutí s 2,6 miliardami lidí. To je spiknutí větší, než je jakákoli země světa. Chcete-li bojovat proti nespravedlnosti, odpouštějte hříchy. Kažte dobrou zprávu. Pečujte o lidi. Naše epistemologie je zakotvena v Božím zjevení sama sebe v Bibli. Víme, jak to víme, protože to Bůh zjevil v Písmu. Pro mnoho lidí je to zřejmé, ale já vím, že pro mnoho lidí ve věku 18–25 let to není zřejmé kvůli kultuře, ve které žijeme. Musíme začít tím, že se naučíme slyšet Boží hlas v Písmu.

Hodně vyučujete o Lectio Divina. Jak s tímto nástrojem pracovat?

Lectio Divina jsme jako nástroj shledali velmi užitečným. Je pomůcka nejen pro učení se z Bible, ale také pro modlitbu. Rozvinuli jsme to do denních zamyšlení Lectio 365. Teď máme 270 tisíc uživatelů, to je doslova šílenství. (úsměv) Je to i ve španělštině a chystáme se na překlad do čínštiny.

Nástrojů, skrze které je možné slyšet Boží hlas, nabízíte ve své knize víc. Můžete nám o nich říct více?

Víte, jak funguje mozek – frontální kortex je přední část mozku pro racionální myšlení, v tomto prostoru je jazyk. Vzadu je limbická oblast, týkající se kreativity. Když jdete do kina, zapojíte limbickou oblast. Protože pokud zapojíte frontální kortex, budete tam sedět a myslet si, jaká je to hloupost. Jsou to přece herci, není to doopravdy. Ale všichni víme, jak ho vypnout.

Samozřejmě jsou zase chvíle, kdy víte, že nechcete, aby váš lékař používal limbickou oblast, chcete, aby byl velmi racionální. Obě oblasti jsou důležité. Jedním z problémů nás křesťanů, když se dostaneme k Bibli, je, že se setkáme s Biblí. Čteme ji pomocí našeho frontálního kortexu. Jsme velmi logičtí. Co se v ní píše? Co to znamená pro mne? Nejsme dobří ve čtení Bible limbickou oblastí. Ale Ježíš se rozhodl vyučovat v podobenstvích. Největší pravdy všech dob byly vyřčeny v příbězích. Jinými slovy – snažil se zapojit limbickou oblast, ne frontální kortex. Lectio Divina je technika, kterou prosazoval Ignác z Loyoly a jezuité. Říká, jak číst Bibli pomalu a s fantazií, jak používat všechny své smysly k tomu, abys používal Bibli jako podnět ke konverzaci a jako zdroj meditace a rozjímání s Bohem. Má to mimořádnou moc. Používáme fráze, že být křesťanem znamená mít vztah s Bohem a mluvit s ním. Tohle je úroveň, kterou se můžete naučit. Písmo může v rozhovoru ožít a stát se Božím zjevením pro mne. Další věcí je naslouchat Bohu tak, jak jsme naprogramováni, abychom ho slyšeli. Pro introverta je mnohem snazší slyšet Boha, když je sám. Extrovert by byl sám v místnosti jak zlatá rybka, která plave v míse kolem dokola – ten asi bude muset jít s někým si promluvit, modlit se s někým, vytáhnout deník apod.

Citujete teologa Tima Wrighta, který říká, že se máme naučit žít život emauzských učedníků. Co tím vlastně doporučuje?

Myslím, že cesta do Emauz je jedním z nejvtipnějších a nejkrásnějších příběhů v celé Bibli. Z různých důvodů věřím, že se to tak opravdu stalo. Ježíš se tam zjevuje jako cizinec. Někdy máme sklon myslet si, že když ke mně Ježíš promluví, bude to nepřehlédnutelné a dramatické. Ale na cestě do Emauz je převlečen za obyčejného člověka. A mluví o tom, jak na něho ukazují Písma. To je z teologického hlediska radikální – říká se tomu christologická hermeneutika. Čteme Bibli Ježíšovými brýlemi, chápeme každý kousek Bible skrze to, kdo je Ježíš. Všechna Písma ukazují na Ježíše. Když se to aplikuje, je to velmi radikální.

Ve Starém zákoně najdete mnoho nejrůznějších veršů, podporujících nejrůznější názory – a mohou být použity i k útlaku. Například váš pohled na válku, na peníze nebo na ženy. Čtete tyto pasáže skrze Krista? Christologická hermeneutika je Ježíšův klíč, odemyká význam Písma. Je pozván do domu a jí s nimi. Teprve až když sedí kolem stolu, si najednou uvědomí, kdo je Ježíš. Někdo říká, že to je proto, že když lámal chléb, byly vidět rány na jeho zápěstích. Jiní, že je to okamžik společenství. Ať už si o tomto okamžiku myslíte cokoli, je v něm něco o tom, že se učíme naslouchat Bohu ve svých domovech, ve společenství, ve vztazích, v druhých lidech.

Často jsem slyšel Boha skrze jiné lidi, zvláště křesťany. Často mi přinášejí Boží slovo, Boží moudrost, Boží povzbuzení pro mne. A vhled do mne. A samozřejmě mluví o církvi. Je velmi důležité, abychom ve snaze naslouchat Bohu nešli sami. Skončili bychom založením kultu, na vlastní pěst.

Takže ano, mám veliké zjevení Boha, nasloucháme Bohu v křesťanské komunitě a jsme součástí lokální církve. To je důležité. Jako součást globálního těla Kristova ale právě teď posloucháme západní kulturu, máme mnoho otázek a můžeme se vydat určitými směry. Církev celosvětově velmi rychle roste, od roku 2000 o 2 % ročně. Roste dvojnásobnou rychlostí než počet obyvatel. A je důležité naslouchat církvím z Jihu a odjinud. Nemají koloniální mentalitu s pocitem, že vědí víc. Je důležité naslouchat Bohu. My, jako součást globální církve, jako součást historické církve. Chci být velmi opatrný, než řeknu, že vím víc než svatý Augustin nebo Martin Luther nebo kdokoli jiný. V malé formě to vidíme v příběhu emauzské cesty – k odhalení dochází v kontextu společného jídla a komunity. To je Ježíš Kristus.

Západní církev je v problémech. Církev mimo Západ explozivně roste.

Jak se tedy my, západní církev, můžeme od té jižní učit?

Skvělá otázka. V prvé řadě musíme usilovat o přátelství a vztahy. A musíme být pokorní. Západní církev je v problémech. Církev mimo Západ explozivně roste. Jednou z velkých radostí z toho, že jsme součástí hnutí Modlitby 24-7, je, že jsme ve více něž 100 zemích. Takže možné to je. Ve skupině lidí v Andách v Peru jsme museli přijít na to, jak je vyzbrojit modlitbou bez písma, protože nemají psaný jazyk. To mě baví. (úsměv) Chtěl bych povzbudit lidi, aby cestovali, aby naslouchali lidem z jiných kultur o jejich zkušenostech s Bohem. Bůh odmítá zjevit o sobě vše jakékoli osobě nebo denominaci. To je důvod, proč se navzájem potřebujeme. Můj přítel Nicky Gumbel říká: „Díval jsem se na jiné druhy křesťanů s otázkou, co je s nimi špatně. Teď se na ně dívám a ptám se, co je s nimi dobře, co se od nich mohu naučit.“

Učedníkům a cestě do Emauz hořelo srdce. Co zažehlo ten oheň?

Když si uvědomili, že to je Ježíš, řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když nám otevíral Písma?“ A já věřím, že to byl především Duch svatý. Kdybych se v něm pohyboval a kdyby mi Ježíš, vzkříšený z mrtvých, vysvětloval Bibli, myslím, že by mi taky hořelo srdce. Když John Wesley mluvil o svém obrácení, tak v roce 1783 v Londýně řekl, že jeho srdce bylo podivně horké a lidé často říkali, že to velké probuzení, které se rozšířilo po celém světě, zažehla jiskra. Metodisté jsou třetí největší denominací na světě. Takže si myslím, že Duch svatý v nich něco probudil. Je to fascinující otázka a je to důvod, proč se v té knize tolik potýkám s tím, proč nepoznali Ježíše. Platí to i pro mne – jsou chvíle, kdy se ohlédnu zpět a řeknu si: „Oh, to byl Bůh!“ Často se skrývá. Když kráčel po vodě směrem k učedníkům v loďce, chtěl je minout. To je legrační – ahoj, uvidíme se později, ahoj! Na Ježíši je něco hravého. Kolikrát přemýšlím, co by bylo, kdyby ho nepozvali domů. Protože předstíral, že má kam jít. Zrovna vstal z mrtvých! Jeho diář je doširoka otevřený – nemá co dělat, nemá kam jít. Umírání má za sebou – a před sebou měl věčnost. Ale vypadalo to, jako by někam šel. Ale oni ho naštěstí pozvali. Věřím, že kdyby to neudělali, tak by prostě odešel a oni by si to možná nikdy neuvědomili. Po zbytek svých životů by byli jinde. Je důležité nabídnout pohostinnost, ale i zaujmout k Ježíši postoj, který říká: Prosím, vstup do mého života. Mluv se mnou. Pojď ke mně domů. Pojď k nám do církve. Čeká, až bude pozván.

Ptám se, protože někdy je velmi těžké rozlišit, zda to byl skutečně Duch svatý, nebo moje vnitřní emoce, moje touha…

Subjektivní zkušenost je velmi důležitá. Někteří křesťané říkají, že není, ale je to totéž jako říct: Miluji svou ženu, ale nikdy jsem k ní nic necítil. Ptali byste se, jestli to myslí doopravdy. Bez ohledu na oddací list. Pravdu ale nelze měřit subjektivní zkušeností. Myslím, že mnoho lidí to zažilo. Ležíte v noci v posteli a máte pocit, že padáte. Ve skutečnosti nepadáte, jen máte ten pocit. Nemůžete použít to, co cítíte, k tomu, abyste změřili pravdu. Ale je to důležité. Jako na té cestě do Emauz. Je to v kontextu toho, jak Ježíš učedníkům otevírá Písmo. Mohl prostě říct: „Ahoj, to jsem já!“ Proč cítil potřebu vést biblické studium? Myslím si, že proto, aby to bylo vyrovnané. Můžete být svědky toho největšího zázraku všech dob, ale stále je důležité pochopit, že to zapadá do Božího zjevení v Písmu.

A to je důvod, proč mluvím o naslouchání Bohu jako o součásti církve Ježíše Krista. Víte, naši katoličtí bratři a sestry nám pomáhají uvědomit si důležitost tradice. Naslouchat Božímu hlasu náhodně, ale i jako součásti jeho zjevení.

Na druhou stranu – existuje nějaká podoba Božího hlasu, kterou dnes přeceňujeme, nebo nedoceňujeme?

Ano, myslím, že by se daly různé křesťanské tradice rozdělit podle nerovnováhy v jejich chápaní toho, jak Bůh mluví. V některých tradicích je to něco jako „Otec, Syn a Písmo svaté“. Bible zaujala místo Ducha svatého. V některých je to o subjektivním prožívání. Jsou i kontemplativní tradice, ve kterých při neopatrnosti může dojít k velkému individualismu a odtržení od společenství víry a od Písma. Důležitým místem setkávání se s Kristem je v chudých – cokoli jste udělali pro jednoho z těchto nejmenších, pro mě jste udělali. A v Izajáši – Duch Páně je nade mnou, abych přinesl dobrou zprávu chudým.

Já jsem se vrátil k víře v Krista, když jsem v Hongkongu pracoval s lidmi závislými na heroinu a viděl jsem, jak Bůh jedná. Viděli jsme zázraky. Bylo to úžasné. Ale i v tom je riziko, že pokud k vám Bůh promlouvá skrze chudé, můžete se uzavřít tomu, abyste mu naslouchali jiným způsobem. Milujte jiné křesťany a snažte se více pochopit jejich způsob. V M24-7 jsme velmi blízko katolické církvi po celém světě. A existují kontexty, ve kterých je tradice uctívána nad Písmem. Není to katolická nauka, ale často se to stává, takže když chcete být dobrým katolíkem, neměli byste se držet tradice víc než Písma a osobní zkušenosti.

Když si člověk projde názvy vašich knih, tak ta cesta je: Krvavý měsíc na obzoru, Když Bůh mlčí, Jak se modlit až po Jak slyšet Boží hlas. Můžete k tomu říct víc?

Víte, nejdřív jsem si uvědomil, že jsem špatný v modlitbě. A že modlitba je nejdůležitější věc na světě. A tak jsme založili modlitebnu, abychom se naučili modlit. A zrodilo se modlitební hnutí 24-7. Letos slavíme 25. výročí. Mimochodem – Modlitby 24-7 jsou český příběh. Tedy přesněji moravský. Sahá až k Janu Husovi. To je také jeden z důvodů, proč jsem tak rád, že tu mohu být s vámi. Je to příběh globální důležitosti. Ocitli jsme se uprostřed tohoto neuvěřitelně vzrušujícího hnutí, které se šířilo po celém světě, točily se televizní pořady a časopis Rolling Stone o tom napsal článek. Byla to prostě úžasná doba.

A pak moje žena těžce onemocněla. Sledoval jsem, jak upadá do mnoha epileptických záchvatů. Našemu druhému synovi bylo sedm týdnů a já jsem volal k Bohu, aby ty záchvaty přestaly. Je to děsivé, když vidíte tvář, kterou milujete, jak jí z úst teče krev. Byly to ty nejzoufalejší modlitby mého života. A nefungovaly. Téměř pokaždé skončila v nemocnici, tam se pokusili záchvaty ukončit. A tak jsem si přestal myslet, že mé modlitby mohou zachránit svět. Až po pochybnostech, jestli vůbec mohou zachránit moji ženu. Musel jsem s nimi zápasit.

Skutečnost je, že Bůh jedná. Vidíme mnoho zázraků. Je úžasné být zapojen do modlitebního hnutí, protože vidíme tolik odpovědí na modlitby… A přesto existuje tolik zoufalých modliteb, kdy Bůh neodpovídá. Otázky, zoufalství, nářek, zápas s Bohem. Proto jsem napsal Když Bůh mlčí. Abych byl upřímný. Zjistil jsem, že církev je méně upřímná než ta, o jaké mluví Bible. Jedna docela známá křesťanská osobnost si mě vzala stranou a řekla mi, že tu knihu nesmím psát. Že jsem předurčen k tomu, být tím, kdo lidem řekne, že modlitba funguje. Jsem rád, že jsem toto doporučení ignoroval, protože mi hodně lidí napsalo, že jim to zabránilo v tom, aby ztratili víru v Ježíše. A někteří, že je to dokonce přivedlo zpět k víře.

A pak jsem napsal Jak se modlit. Po dvaceti letech nepřetržitých modliteb mi moje žena řekla: „Za těch dvacet let jsme se pár věcí naučili.“ Chtěl jsem vytvořit něco, co by pomohlo obyčejným lidem růst v tom nejdůležitějším. Chtěl jsem rozhovor o jejich životě. Záměrně je to velmi jednoduché – je to založeno na modlitbě Páně. Vím, že mnoho lidí absolvovalo modlitební kurz, který je k dispozici i v České republice. Pomáhá to lidem prozkoumat různé druhy modlitby, adorace, přímluvy, duchovního boje atd. Druhou stránkou toho, jak se modlit, je slyšet Boha. Je to jako druhá strana gramofonové desky. Potřebujeme mluvit s Bohem. Proto jsem napsal o tom, jak Boha slyšet. A taky proto, že jsem už 30 let pastorem a mám nějaké zkušenosti. Lidé zoufale potřebují slyšet Boží hlas. A hluboce mě zraňovalo, jak často je Boží slovo zneužíváno. Cítil jsem, že je potřeba tu knihu napsat.

Vím, že to zní legračně, že jsem napsal knihu o tom, že Bůh nemluví, a pak o tom, jak ho slyšet, ale tak to je. (úsměv) Tak nějak to do sebe zapadá.

Cesta s Ježíšem je dobrodružná a plná překvapení. Když se za ní ohlédnete, na jaké nejúžasnější místo vás Ježíš na vaší společné cestě životem vzal?

Záleží na tom, co to je „nejúžasnější“. Já o sobě říkám, že jsem zmatený zakladatel modlitebního hnutí 24-7, protože jsem ve stavu úžasu už čtvrt století. Téměř každý týden v těch pětadvaceti letech se stalo něco, nad čím jsem kroutil hlavou v úžasu nad Boží dobrotou. Došlo k mnoha překvapením. O některých z nich jsem už psal. Zajímavé místo, na které nás Bůh přivedl, je středomořský ostrov Ibiza. Jeli jsme tam, protože ho noviny ve Velké Británii nazývaly Sodoma a Gomora. To byl titulek. Nebyly to křesťanské noviny, jen tím označili množství zkaženosti. A já jsem si pomyslel, že by bylo skvělé tam jet s evangeliem. A Bůh otevřel dveře a my jsme viděli znamení a zázraky. Naprosté zázraky. Stále tam jsme, ta silná služba – před hodinou jsem dostal zprávu od někoho z Ibizy. Nečekali byste, že modlitební hnutí prorazí v Sodomě a Gomoře, ale viděli jsme, že se tam uvnitř děje mnoho úžasných věcí.

Vzpomínám na chlápka, který na Ibize řídil misi. Jednoho dne mi zavolal, že jedna nigerijská prostitutka uvěřila v Krista, že má nádherný hlas a že chce vést chvály. Ale pořád je to prostitutka, protože má pasáka, který ji ovládá. A je velmi komplikované, dokonce nebezpečné snažit se ji dostat z tohoto životního stylu. Je v pořádku, aby prostitutka vedla chvály? Já říkám, že nevím, ale že je to opravdu dobrý problém. Přál bych si, aby církev měla takové problémy. Pak mi řekli, že když zpívala Amazing Grace, všichni plakali.

Děkujeme za váš čas. Také velmi děkuji. Bůh vám žehnej. Chci jednoduše říct, že Bůh existuje a miluje vás víc, než si vůbec dokážete představit. A jeho touhou je mít s vámi skutečný vztah. Slyší vaše modlitby, i když si myslíte, že ne. A mluví k vám. A když se budete snažit růst v tom, že mu budete naslouchat, budou pro vás jeho slova životem.