Plameny Ducha, nebo spalující žár?

Oheň a plameny nazýváme v tradičním ustáleném rčení dobrým sluhou a zlým pánem – a pro toto tvrzení můžeme najít jistě i oporu v Písmu. Hospodin zjevuje své jméno Mojžíši v trnitém keři, který je v plamenech, ale neshoří (Ex 3), a oheň je jedním z živlů, před nimiž Bůh slibuje ochranu Izraeli. (Iz 43,2) Plamen tedy někdy značí Boží přítomnost a lásku, jindy naopak spalující zkázu. Podobně to zažíváme s ohněm i v dnešní době – jednou vynakládáme úsilí, aby oheň nezhasl, podruhé se jej snažíme uhasit co nejrychleji a nejúčinněji. Přesto nás v obou případech může oheň dodnes překvapit.

Podle výzkumníků, kteří bádají nad šířením požárů, není oheň nic jiného než uvolňování energie, která je obsažená v nejrůznějších druzích hmoty okolo nás. Proto nás nemusí překvapit, že v nejrozsáhlejších požárech na Zemi hraje důležitou roli uhlí, energeticky vydatná surovina. Nečekejme ale žádné ohnivé divadlo – ty největší uhelné požáry jsou skryté pod povrchem a místa vypadají až podezřele klidně. Možná už tisíce let hoří uhelné zásoby pod australskou horou Wingen v Novém Jižním Walesu. Podobný uhelný požár mnohem mladšího data postihl hornické město Centralia v americké Pensylvánii v roce 1962. Tam známe pravděpodobnou příčinu: z nelegálního pálení odpadků na skládce pronikl oheň opuštěnou důlní chodbou do podzemí. Rozhořel se však do takové míry, že se jej už nikdy nepodařilo uhasit.

Pro různé činnosti i stavby existují protipožární předpisy a opatření, které v dnešní době pomáhají navrhovat i počítače: do značné míry se dá spočítat, kudy se může nebo nemůže oheň šířit, kolik energie je potřeba ke vznícení různých materiálů a kolik energie a chemikálií mohou hořící předměty uvolnit do okolí. Výpočty rovněž pomáhají při vyšetřování příčin požárů. Vědci však vedle toho podnikají i ohnivé experimenty ve speciálních laboratořích, protože si podle nich oheň najde i cestu, kterou výpočty nezahrnovaly: někdy to může být zapomenutá důlní chodba, jindy mezera mezi prkny nebo prázdný dětský kočárek odstavený na chodbě bytového domu. Podle experimentů i podle výsledků vyšetřování skutečných tragických požárů se proto výpočetní modely neustále zpřesňují a vyvíjejí. Například ohnivé neštěstí v londýnské podzemní dráze v 80. letech minulého století přineslo do učebnic nový objev o proudění vzduchu: takzvaný příkopový efekt, kvůli kterému se požár šířil nepozorovaně podél pohyblivých schodů a vzplál až v hale plné evakuovaných cestujících.

Pro nás křesťany bude jistě vzorem Boží oheň, který vydrží hořet i v poušti a nespotřebovává ani neničí žádné zdroje. Věnujeme Bohem darovanou energii tomu, abychom v druhých podnítili a rozdmýchávali zájem o pravé duchovní pokrmy. Naproti tomu se budeme mít na pozoru před vzplanutím hříchu, který doutná nepozorovaně pod povrchem a hrozí, že se vymkne naší kontrole. I ten se ale musí pokořit před Boží mocí.