CB Elada v Bystrém v Orlických horách

Zvuk zvonů zve lidi v sále sboru CB Elada v Bystrém v Orlických horách na začátek bohoslužby. Dnes je jiná. Moderní multifunkční centrum je včetně všech bočních prostor plné. Kromě místních se sem sjeli i lidé z celé republiky. Potomci těch, kteří se odtud během uplynulých 150 let postupně rozešli po celé zemi. Jen kazatelů se zde sešlo čtrnáct. Je neděle 9. září 2018 a nejstarší sbor CB slaví Den vděčnosti. Slavnost je o to větší, že letos je to i 130 let od úmrtí zakladatele Jana Balcara a 100 let od vzniku Československé republiky.

I kázání Tomáše Cvejna se točí kolem vycházení – z vlastních jistot. 29. kapitolu Skutků, kterou píše každý z nás, psali i ti, kdo udělali první krok a založili novou církev. O tom, že to tehdy nebylo jednoduché, svědčí Kámen smíření. Před rokem a půl přišli za bysterským kazatelem kněží místních farností s prosbou o odpuštění křivd, kterých se na evangelících před 150 lety katolíci dopouštěli. Průvod po křížové cestě smíření, s vyznáváním vin a s modlitbami, končil právě zde.

Kdo se chtěl o počátcích dnešní Církve bratrské dozvědět víc, měl jedinečnou možnost zakoupit si nově vydanou knihu Terezy Vinetrové Jan Balcar – životní příběh tkalce a kazatele. Tereza, která hledání pravdy kolem Jana Balcara a sepsání knihy věnovala pět let, přítomným přiblížila postavu zakladatele i v odpolední přednášce, kterou začala zajímavě: „Všechno je jinak. První sbor nevznikl před 150 lety, nevznikl v Bystrém a pravděpodobně ani Jan Balcar sám nebyl jejím zakladatelem, protože se jednalo o skupinu bratří.“

Polední pauzu mohli přítomní využít nejen k občerstvení, společné fotografii s Janem Balcarem ve fotokoutku, k zakoupení Balcarových oplatků (nejvíc šly na odbyt konopné), ale i k návštěvě usedlosti Engedi. Stejně jako se Engedi stalo útočištěm Davidovi, když prchal před Saulem, i zde se Hejzlarovým podařilo vytvořit útočiště – místo setkávání s lidmi i s Bohem, které využívají sbory z celé republiky. A nedělní výstavu týkající se historie sboru v hlavním sále Engedi provázelo i promítání.

Po odpoledních přednáškách, v nichž období před sto lety přiblížili ještě Robert Hart a Ester Pučálková, se všichni přítomní sešli u nově zasazené Lípy vděčnosti. Společně zazpívaná česká státní hymna, na kterou navazovala píseň Krásnou vlast, celé setkání uzavřela.

Slavnost končí. Jakkoli byla perfektně a do detailů organizačně zvládnutá (např. včetně jídla bez lepku) a hodna takového výročí, jakkoli bylo přítomným ve společenství dobře, celé poselství toho dne bylo: Není to o lidech, ale o Bohu. Jemu jedinému patří čest a chvála. Ty, člověče, poslechni jeho volání a jdi.

Otázky pro kazatele CB Bystré Tomáše Cvejna

Na přednášce zaznělo, že žádný přímý pokračovatel rodu Balcarů už v Bystrém ani okolí nežije. Je tu ale bohaté dědictví – silné rody věřících. Nabízí se otázka, jestli si jako kazatel nejstaršího sboru CB v republice toto dědictví ve svém sboru uvědomuješ?

Určitě. Já sám pocházím z prostředí katolického, takže pro mě je velmi zvláštní vnímat jednak tu pozitivní stránku – požehnání, které tyto rody přinášejí, na druhou stranu mnohdy rody vytvářejí určité uzavřené společenství, a já jsem velmi vděčný za to, že zrovna tady zažíváme otevřenost. Je tu silně znát, že jsou tu rodiny, které k sobě patří, a zároveň tyto rodiny chtějí být otevřené. Nevyrostl jsem tu, nejsem tedy nijak rodově zatížen, a tuto otevřenost vnímám velmi silně.

Co ještě je podle tebe pro sbor důležité – aby tady za sto let, při 250. výročí, mohli lidé říct: „Až sem jsme dokázali dojít“?

Důležité je, aby přicházeli noví lidé. Když nepřicházejí, je to katastrofa. Je to spirála, která se stáčí dolů – lidé začínají řešit svoje vlastní problémy, někdy až moc vidí do problémů těch druhých. To už nemá daleko ke kritice a to je jedovatý kořen. Naopak když přijdou noví lidé, řeší se, kdo se jim bude věnovat, kdo jim dá svůj čas – protože křtem to teprve začíná. Takže každému společenství přeji, aby přicházeli noví a noví lidé.

Ale nic není důležitějšího než Kristus a živá víra. Víra se nedá zdědit. Není samozřejmé, že děti z křesťanských rodin u Pána Boha zůstanou. Je to velká milost. A aktuální výzva pro každou generaci znovu a znovu.

Jan Balcar

Životní příběh tkalce a kazatele

Autor knihy:Tereza Vinterová

balcar

Kniha představuje život zakladatele a prvního kazatele Svobodné evangelické církve české (dnešního Sboru Církve bratrské v Bystrém). Popisuje jeho duchovní vývoj od mládí přes přestup z katolické do reformované církve, snahy o její nápravu a setkání s Danielem Edwardem, misionářem Svobodné církve skotské, pod jehož vlivem prožil hluboké obrácení ke Kristu. V roce 1868, jakmile to umožnily nové zákony, Balcar se skupinou svých následovníků vystoupil z reformované církve a založil Svobodnou evangelickou církev českou, nejstarší státem neuznanou církev v českých zemích. Velký prostor je v knize věnován nelehkým zápasům mladé církve, která se nakonec nedlouho po Balcarově smrti spojila s pražskou Svobodnou církví reformovanou.

Kniha přináší řadu nových informací o Balcarově životě, názorech a teologickém směřování a zasazuje jeho příběh do kontextu vývoje českých evangelických církví 19. století. Přibližuje kořeny, z nichž vyrůstá dnešní Církev bratrská.