Evangelium lesní moudrosti

Duchovní odkaz zakladatele skautingu Ernesta Thompsona Setona

Pavel Hošek

Vydalo CDK 2019, 200 stran

Nejnovější kniha profesora Pavla Hoška Evangelium lesní moudrosti je dalším výhonkem na již vzrostlém stromě jeho prací o autorech, jejichž spisovatelské a pedagogické dílo výrazně ovlivnilo českou společnost. První byl C. S. Lewis (a dílčím způsobem též J. R. R. Tolkien), následoval Jaroslav Foglar a nyní přichází na řadu E. T. Seton. Výběr není ani zdaleka náhodný. Hošek je důsledný, čtenář nemůže necítit, že píše knihy jako součást dlouholetého životního poslání. Už dlouho vybírá ke své interpretační práci takové autory, jejichž tvůrčí svět se prolnul s českou duší a duchovní krajinou hluboce formativním způsobem. Hošek přitom umí něco vzácného. Na zmíněné autory se dívá ostřížíma očima badatele. To mu ovšem nebrání, aby hleděl též autenticky – „očima víry“, a právě tak otevíral oči i nám všem pro jinou a zřejmě důležitou vrstvu daného díla i autorova příběhu. Neúnavně upozorňuje, že tajemství neobyčejně silného dopadu a úspěchu jmenovaných autorů v českém prostředí souvisí s duchovním rozměrem jejich životní cesty i díla. Ty totiž nečekaně silně rezonují s duchovní situací moderního českého člověka. Lewis a Tolkien tak podle Hoška „pokřtili podvyživenou fantazii“ prostřednictvím pozvání do Narnie a Středozemě. Foglar zase daroval českým (dávno již vyrostlým) dětem žádoucí mystérium Stínadel, mystickou touhu po Jezerní kotlině a požehnání opravdového pospolitého života ve světle Modrého života. A co Seton?

To je poutník k srdci stvoření, přítel vlků, strážce ohně a posel Velkého Ducha, nositel evangelia lesa a lesních lidí pro vyprahlou duši obyvatel měst a vysokých domů. Kdo četl Dva divochy nebo Rolfa zálesáka, tuší: Seton nepíše jen dobrodružné knížky. Hošek nyní naše tušení pomáhá ukotvit a projasnit. A činí tak svým metodicky přesným, badatelsky odpovědným rukopisem. Pronikavě, bystrozrace, a přitom velmi čtivě, stránku po stránce, odkrývá a dokládá (nyní už patrně) nezpochybnitelný fakt: Seton prošlapává svým tvůrčím životem svébytnou duchovní cestu a dodává čtenářům odvahu vydat se na tuto cestu zcela konkrétně a prakticky, v Setonových vlastních stopách. Ale Hoškovi se daří ještě něco. Je mu dána schopnost odvážné a přece věrohodné tvůrčí syntézy. Identifikuje důležité podobnosti mezi duchovními světy tak rozdílných osobností jako byl Seton, František z Assisi, Komenský, Masaryk, Teilhard de Chardin, aj. Zasazuje postoje a názory E.T. Setona do rámu dobové i současné věrouky, filozofie, pedagogiky a přírodovědy. A především: zapaluje čtenářovo srdce ohněm naděje, že u Setona je možné hledat cestu k prameni živé vody. Že je zde k nalezení cosi jedinečného a velmi důležitého. A to je velký počin. Díky Hoškovi a Setonovi se dá zase o něco více věřit, že žijeme v nádherném světě tvořeném Láskou. Ve světě, který má nedozírnou cenu a nemá dno, ani strop, protože když to všechno vezmeme opravdu vážně, tak platí, že „z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznáván Původce jejich bytí.“